Otázka “Kdo je můj bližní?” je tak provždy zodpovězena. Kristus ukázal, že naším bližním není jen ten, kdo patří k naší církvi a je stejného vyznání. Na rase, barvě pleti či společenském původu vůbec nezáleží. Bližním je každý, kdo potřebuje naši pomoc. Každý nepřítelem raněný a sužovaný člověk. Každý, kdo patří Bohu. TV 320.3
Příběhem o milosrdném Samařanovi Ježíš představil lidem sám sebe a své poslání. Satan člověka podvedl, ztýral, okradl, zničil a ponechal zkáze. Spasitel se však nad naší bezmocností slitoval. Vzdal se své slávy a přišel nás zachránit. Našel nás na pokraji smrti a ujal se nás. Zhojil naše rány. Přikryl nás rouchem své spravedlnosti. Připravil pro nás bezpečné útočiště, vydal sám sebe, aby nám zajistil vše, co potřebujeme. Zemřel, aby nás vykoupil. Poukázal na příklad vlastního života a řekl svým následovníkům: “To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.” “Jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem.” Jan 15,17; 13,34. TV 320.4
Zákoník se ptal Ježíše: “Co mám dělat?” Ježíš zdůraznil, že podstatou spravedlnosti je láska k Bohu a člověku, a řekl: “To čiň a budeš živ.” Samařan poslechl hlas dobroty a lásky, a dokázal tak, že zachovává zákon. Kristus vyzval zákoníka: “Jdi a jednej také tak.” Bůh od svých dětí očekává nejenom slova, ale především činy. “Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.” 1. Janův 2,6. TV 320.5
Dnešní svět si potřebuje uvědomit tuto skutečnost stejně jako lidé v Ježíšově době. Sobectví a bezcitný formalismus téměř udusily oheň lásky a potlačily ušlechtilé vlastnosti, které člověka povznášejí. Mnozí lidé se hlásí k jeho jménu, ale zapomínají, že křesťané mají představovat Krista. Dokud se nedokážeme obětovat pro dobro druhých v rodině, v sousedství, v církvi i kdekoli jinde, nejsme křesťany, ani kdybychom Krista veřejně vyznávali. TV 320.6
Kristus se ztotožnil se zájmy lidstva a žádá nás, abychom s ním v díle pro záchranu světa spolupracovali. Říká: “Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.” Matouš 10,8. Hřích je tím největším zlem a je na nás, abychom hříšníkům se soucitem pomáhali. Mnoho lidí bloudí, uvědomují si svoji pošetilost a stydí se za ni. Touží po slovu povzbuzení. Přemýšlejí o svých chybách a omylech, a to je dohání na pokraj zoufalství. Nesmíme k nim být lhostejní. Potřebují naši pomoc a my jako křesťané nemůžeme kolem nich chodit bez povšimnutí nebo se jim zdálky vyhýbat. Při pohledu na člověka, který je v nouzi, trápí jej bolest či hřích, nikdy nesmíme říci: To se mě netýká. TV 320.7
“Vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti.” Galatským 6,1. Vírou a modlitbou přemáhejte moc nepřítele. Slovem víry a povzbuzení utěšujte ztrápené a raněné. Mnozí lidé ztratili v těžkém životním boji sílu a odvahu. K vítězství by jim často bylo stačilo jediné laskavé povzbuzující slovo. S každým trpícím člověkem bychom se měli dělit o útěchu, kterou nás Bůh zahrnuje. TV 320.8
To vše je jen naplněním podstaty zákona, kterou vystihuje příběh milosrdného Samařana a která se představila v Ježíšově životě. Jeho povaha odhaluje skutečný význam zákona a ukazuje, co znamená milovat bližního jako sebe sama. Pokud Boží děti prokazují lidem milosrdenství, dobrotu a lásku, vydávají svědectví o nebeských zásadách. Dokazují, že “Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě”. Žalm 19,8. Kdo ve svém životě neprojevuje lásku, přestupuje zákon, i když tvrdí, že jej ctí. Náš vztah k bližním vypovídá o našem vztahu k Bohu. TV 321.1
Boží láska v srdci je totiž jediným zdrojem, ze kterého může pramenit naše láska k ostatním lidem. “Řekne-li někdo: ‘Já miluji Boha’, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.” Milovaní, “jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle”(1. Janův 4,20.12). TV 321.2