Když zmatek vrcholil, povstal velekněz Kaifáš — pyšný, krutý, panovačný a nesnášenlivý muž. Někteří jeho příbuzní patřili k saduceům. Byli to povýšení, troufalí, bezohlední, ctižádostiví a hrubí lidé. Svou pravou tvář skrývali pod závojem předstírané spravedlnosti. Kaifáš zkoumal proroctví, a přestože nepochopil jejich skutečný význam, promluvil s velkou vážností a jistotou: “Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.” Jan 11,49.50. I kdyby byl Ježíš nevinný, je třeba jej odstranit, naléhal velekněz. Jsou s ním problémy, přitahuje k sobě stále více lidí a snižuje autoritu předních mužů. Je sám a bude lépe, když zemře, než aby oslabil jejich moc. Kdyby lid ztratil důvěru ve své vládce, byl by celý národ ohrožen. Kaifáš tvrdil, že po posledním Ježíšově zázraku se jeho následovníci určitě vzbouří. Přijdou Římané, zavřou chrám, zruší židovské zákony a Židy jako národ zničí. Jakou cenu má život jednoho Galilejce ve srovnání s životem národa? Stojí-li v cestě úspěšnému rozvoji Izraele, není pak jeho odstranění službou Bohu? Je lepší, když zahyne jeden člověk, než aby zahynul celý národ. TV 344.2
Prohlášením, že jeden člověk má zemřít za celý národ, Kaifáš prokázal, že proroctví do jisté, i když jen velmi omezené míry, zná. Apoštol Jan přisuzuje tomuto proroctví mnohem širší a hlubší význam. Říká: “A nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.” Jan 11,52. Nadutý Kaifáš tak zcela nevědomky uznal Spasitelovo poslání. TV 344.3
Z Kaifášových úst vyzněla tato vzácná pravda jako lež. Návrh, který obhajoval, vycházel z pohanství. Pohané měli jakousi neurčitou představu o tom, že jeden člověk má zemřít za celé lidstvo, a proto přinášeli lidské oběti. I Kaifáš chtěl obětováním Krista zachránit hříšný národ, ne však před přestoupením, ale v přestoupení, aby mohl hřešit dál. Svým zdůvodněním chtěl Kaifáš umlčet námitky těch, kdo by se odvážili tvrdit, že na Ježíši zatím neshledali nic, zač by zasluhoval smrt. TV 344.4
Kristovi nepřátelé byli na zasedání rady pod mocným vlivem. Duch svatý působil na jejich mysl. Satan se je však ze všech sil snažil ovládnout. Připomínal jim, co všechno museli kvůli Kristu vytrpět. TV 344.5
Jak málo si Ježíš vážil jejich čistoty. Učil, že všichni, kdo chtějí být Božími dětmi, musí projevovat daleko větší spravedlnost. Nedbal na jejich zvyky a obřady a povzbuzoval hříšníky, aby se obrátili přímo k Bohu jako ke svému milosrdnému Otci a předložili mu své potřeby. Židovští představitelé to považovali za znevažování kněžské služby. Odmítal uznat teologii rabínských škol. Odhaloval nepravosti kněží, a tím nenapravitelně narušoval jejich vliv. Znevažoval jejich zásady a tradice. Tvrdil, že sice dbají na přísné dodržování obřadního zákona, ale Boží zákon nezachovávají. To vše jim teď satan připomínal. TV 345.1