Marie výtku slyšela. Zachvěla se. Bála se, že sestra jí bude marnotratnost vyčítat. Možná i Mistr si bude myslet, že je lehkomyslná. Beze slova omluvy či vysvětlení se chtěla vytratit. Náhle však zaslechla Ježíšův hlas: “Nechte ji! Proč ji trápíte?” Marek 14,6. Všiml si jejích rozpaků a strachu. Věděl, že svým činem chtěla vyjádřit vděčnost za odpuštění hříchů, a utěšil ji. Zvýšil hlas a umlčel všechno reptání slovy: “Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.” Marek 14,6-8. TV 355.2
Voňavý olej, kterým by Marie byla pomazala Spasitelovo mrtvé tělo, na něho vylila již zaživa. Při pohřbu by vůně naplnila jen hrob, nyní však potěšila Ježíšovo srdce, neboť svědčila o Mariině víře a lásce. Josef z Arimatie a Nikodém nepřinesli Ježíši svůj dar lásky za jeho života. Přišli s drahými mastmi až k jeho chladnému nehybnému tělu a hořce plakali. Ženy, které nesly voňavý olej k hrobu, šly nadarmo, Ježíš již vstal. Marie však dokázala Spasiteli svoji lásku v době, kdy její oddanost vnímal, a pomazala jej k pohřbu. Když potom nadešla temná chvíle jeho veliké zkoušky, připomínal si Spasitel tento čin jako předzvěst lásky, kterou mu jednou jeho vykoupení budou prokazovat na věčnosti. TV 355.3
Mnoho lidí přináší mrtvým vzácné dary a bez zábran jim vyznává svoji lásku. Mrtví je už sice nevidí ani neslyší, oni je však i přesto zahrnují něhou, uznáním a oddaností. Kdyby to vše byli řekli ubohému člověku v době, kdy ještě vnímal a kdy jejich slova potřeboval, mohli mu tím velmi pomoci. TV 355.4