Ježíš zvedl ruku, kterou tak často žehnal nemocným a trpícím, a ukázal k městu odsouzenému ke zkáze. Byl velmi smutný. Přerývaným hlasem zvolal: “Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji!” Lukáš 19,42. Potom se odmlčel. Čím se Jeruzalém mohl stát, kdyby byl přijal od Boha nabízenou pomoc — dar jeho milovaného Syna, už nevyslovil. Kdyby byl Jeruzalém pochopil zvěst, kterou mu Bůh přednostně svěřil, a řídil se nebeským světlem, mohl vzkvétat a růst, mohl být perlou všech království a z Boží vůle svobodným a mocným městem. V jeho branách by nestáli ozbrojení vojáci a na hradbách by nevlály římské vlajky. Boží Syn v duchu viděl slavnou budoucnost, která by čekala Jeruzalém, kdyby byl přijal svého Vykupitele. Město se skrze něho mohlo uzdravit z těžké nemoci, zbavit se otroctví a stát se velikým světovým střediskem. Z jeho zdí se mohla rozletět holubice míru do všech národů. Mohl být korunou slávy pro celý svět. TV 365.2
Obraz skvělých vyhlídek Jeruzaléma se vytratil a Spasitel se zamyslel nad tím, co se s městem stalo pod římskou nadvládou. Věděl, že na ně dopadne Boží hněv a stihne je odplata. Posteskl si: “Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou se všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.” Lukáš 19,42-44. TV 365.3
Kristus přišel zachránit Jeruzalém i jeho obyvatele, ale farizejská pýcha, pokrytectví, žárlivost a zloba jeho záměr zmařily. Ježíš věděl, jak strašlivý trest na odsouzené město dopadne. Viděl Jeruzalém obklíčený vojsky, viděl jeho obyvatele, jak umírají hlady, matky, jak jedí mrtvá těla svých potomků, rodiče a děti, jak mezi sebou bojují o poslední kousek jídla; nepřekonatelný hlad potlačil všechny jejich přirozené city. Viděl, že Židé se odmítnou podrobit nepřátelské armádě se stejnou tvrdošíjností, s jakou odmítli jeho spasení. Hleděl na Golgotu posetou kříži, kde bude i on zanedlouho umírat. Viděl ubohé obyvatele města mučené na skřipci a na kříži. Před očima se mu vynořily zničené paláce a chrám v troskách. Z jeho zdí nezůstane kámen na kameni. Město bude rozorané jako pole. Není divu, že Spasitel při této strašlivé představě zaplakal. TV 365.4
Jeruzalém byl jeho dítětem, a stejně jako milující otec pláče nad vzpurným synem, plakal i Ježíš nad svým milovaným městem. Cožpak se tě mohu zříci? Dívat se na tvoji zkázu? Musím tě nechat naplnit číši tvých nepravostí? Jeden jediný člověk má takovou cenu, že celé světy ve srovnání s ním jsou bezvýznamné, a zde se řítil do záhuby celý národ. Již brzy zapadne slunce a s ním skončí i doba milosti pro Jeruzalém. Když průvod stál na svahu Olivové hory, měl Jeruzalém ještě možnost činit pokání, dosud nebylo pozdě. Anděl milosrdenství se právě chystal sestoupit z trůnu, aby dal průchod spravedlnosti a neodkladnému soudu. Kristovo srdce plné lásky se za Jeruzalém stále ještě přimlouvalo. Prosilo za město, které odmítalo jeho milosrdenství, pohrdalo jeho láskou a bylo připravené Spasitele zabít. TV 366.1
Jeruzalém se ještě mohl začít kát, ještě nebylo pozdě. Na chrám, věž i ozdobnou věžičku dopadaly poslední paprsky zapadajícího slunce. Neobrátí snad nějaký dobrý anděl město ke Spasitelově lásce a nezachrání je tak před zničením? Překrásné a hříšné město, které kamenovalo proroky, zavrhlo Božího Syna a pro svoji zatvrzelost upadlo do otroctví, prožívalo poslední chvíle dne Boží milosti. TV 366.2
Boží Duch však k Jeruzalému znovu promluvil. Dříve než skončil den, dostal další důkazy o Kristu. Hlas svědectví zněl jako odezva na prorocké volání z minulých dob. Kdyby Jeruzalém uposlechl jeho výzvu a přijal Spasitele, který vstupoval do jeho bran, mohl být zachráněn. TV 366.3
Do města se donesly zprávy o tom, že Ježíš se s velkým průvodem lidí blíží k městu. Přední muži byli znepokojeni. Neměli pro Božího Syna laskavé slovo na uvítanou. Vyšli mu vstříc a doufali, že se jim podaří zástup rozehnat. Když se průvod chystal sestoupit z Olivové hory, zastoupili mu cestu. Vyptávali se na příčinu hlučného jásání. “Kdo je to?” zajímali se a učedníci jim pod vedením Ducha svatého odpověděli. Výmluvně jim připomněli proroctví o Kristu. TV 366.4
Adam vám řekne, že je semenem ženy, které rozdrtí hadovi hlavu. TV 366.5
Abraham vám odpoví: Je to “šálemský král Malkísedek”, Král pokoje (1. Mojžíšova 14,18). TV 366.6
Jákob vám připomene, že je Sílem z Judova pokolení. TV 366.7
Izajáš dodá: “Immanuel.” “Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.” Izajáš 7,14; Izajáš 9,6. TV 366.8
Jeremjáš prohlásí: Je to Davidův spravedlivý výhonek. “Hospodin — naše spravedlnost.” Jeremjáš 23,5.6. TV 366.9
Daniel dosvědčí, že je to Mesiáš. TV 366.10
Ozeáš řekne: “Hospodin je Bůh zástupů, jménem Hospodin je připomínán.” Ozeáš 12,5. TV 366.11
Jan Křtitel potvrdí: On je “beránek Boží, který snímá hřích světa”. Jan 1,29. TV 366.12
Mocný Hospodin prohlásil ze svého trůnu: “Toto je můj milovaný Syn.” Matouš 3,17. TV 366.13
My, jeho učedníci, pravíme, že je to Ježíš, Mesiáš, Kníže života, Vykupitel světa. TV 366.14
Kníže temných mocností jej uznává slovy: “Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.” Marek 1,24. TV 366.15