Farizeové se stále rozčilovali, že na nich Římané vymáhají daně. Byli přesvědčeni, že placení těchto dávek je v rozporu s Božím zákonem. Jednou je napadlo, že otázka daní by mohla být dobrou léčkou pro Ježíše. Zvědové k němu přišli a předstírali, že upřímně touží znát své povinnosti. Ptali se: “Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?” Lukáš 20,21.22. TV 382.2
Slova “víme, že správně mluvíš a učíš” mohla být obdivuhodným vyznáním, kdyby je ovšem mysleli upřímně. Bylo to pravdivé svědectví, ale zvědové je řekli jen proto, aby Ježíše oklamali. Farizeové dobře věděli, že Kristus mluví a učí pravdu, a podle svých vlastních slov budou souzeni. TV 382.3
Zvědové se domnívali, že se jim podařilo lstivý záměr skrýt. Ježíš však četl v jejich srdci jako v otevřené knize a jejich pokrytectví prohlédl. Řekl: “Co mě pokoušíte?” Ukázal, že zná jejich skrytý úmysl, a dal jim tak znamení, které nežádali. Ještě více je zmátl, když dodal: “Ukažte mi denár!” Přinesli mu jej a on se zeptal: “Čí je tento obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.” Ježíš ukázal na slova vyražená na minci a řekl: “Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Marek 12,15-17. TV 382.4
Zvědové si mysleli, že Ježíš na otázku odpoví zcela jednoznačně, buď tak, či onak. Kdyby řekl, že dávat císaři daň je nezákonné, ohlásili by to římským úřadům, a ty by Ježíše zatkly za podněcování vzpoury. V případě, že by placení daní prohlásil za zákonné, obvinili by jej před lidem, že se staví proti Božímu zákonu. Najednou si však nevěděli rady, cítili, že jsou poraženi. Ježíš jim jejich plány překazil. K jeho stručné a jasné odpovědi neměli co dodat. TV 382.5
Ježíš nemluvil nijak vyhýbavě, odpověděl na otázku přímo a otevřeně. V ruce držel minci, na níž bylo vyraženo císařovo jméno i jeho podoba. Prohlásil, že žijí-li pod ochranou římské moci, musí ji podporovat tak, jak žádá, pokud to není v rozporu s jejich povinností vůči Bohu. Měli se pokojně podřizovat zákonům země, ale především měli v každé době zachovat věrnost Bohu. TV 383.1
Spasitelova slova: “Co je Boží, odevzdejte Bohu” byla pro pletichářské Židy ostrou výtkou. Kdyby byli věrně plnili své povinnosti vůči Bohu, nebyli by poraženým národem a nemuseli by se podřizovat cizí moci. Nad Jeruzalémem by nevlála římská vlajka, v jeho branách by nestála římská stráž a v jeho hradbách by nevládl římský správce. Židovský národ platil za to, že nebyl vždy věrný Bohu. TV 383.2
Když farizeové vyslechli Kristovu odpověď, “podivili se, nechali ho a odešli”. Matouš 22,22. Ježíš jim vytkl jejich pokrytectví a domýšlivost a vyřkl přitom jednu velmi důležitou zásadu. Jasně vymezil povinnosti, které má člověk vůči světské vládě, i jeho povinnosti vůči Bohu. Mnoho lidí tuto spornou otázku konečně pochopilo a od té doby se ve svém životě řídili Ježíšovou zásadou. Mnozí sice odešli nespokojeni, ale viděli, že otázka byla jasně vysvětlena a obdivovali Ježíšovu prozíravost. TV 383.3