Když Ježíš vyšel vstříc svému zrádci, nebyla už v jeho tváři ani stopa po předcházejícím zápasu. Postavil se před učedníky a zeptal se zástupu: “Koho hledáte?” Odpověděli mu: “Ježíše Nazaretského.” Řekl jim: “To jsem já.” Jan 18,4.5. Vtom se mezi dav a Ježíše postavil anděl, který před chvílí Spasitele povzbuzoval. Ježíšovu tvář ozařovalo nebeské světlo a sestoupil na něho stín ve tvaru holubice. Vražedný zástup nemohl v přítomnosti nebeské slávy vydržet ani chvíli. Lidé ohromeně ustoupili. Kněží, starší, vojáci i Jidáš padli na zem jako mrtví. TV 442.7
Anděl zmizel a světlo se rozplynulo. Ježíš měl možnost uprchnout, ale zůstal. Byl klidný a vyrovnaný. Stál oslavený uprostřed zatvrzelého davu, který mu nyní bezmocně ležel u nohou. Učedníků se zmocnila bázeň a užasle hleděli na svého Mistra. TV 443.1
Najednou se však situace změnila. Zástup vstal. Římští vojáci, kněží a Jidáš Ježíše obstoupili. Jako by se styděli za svoji slabost a báli se, že jim unikne. Spasitel se jich znovu zeptal: “Koho hledáte?” Mohli se již přesvědčit, že ten, kdo před nimi stojí, je Boží Syn, ale nechtěli. Na otázku: “Koho hledáte?” znovu odpověděli: “Ježíše Nazaretského.” Spasitel k nim promluvil: “Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít,” a ukázal na učedníky(Jan 18,7.8). Věděl, jak slabá je jejich víra, a chtěl je ochránit před pokušením a zkouškou. Byl připraven obětovat za ně svůj život. TV 443.2
Zrádce Jidáš nezapomněl na svůj úkol. Když přišli do zahrady, vedl dav. Nejvyšší kněz šel těsně za ním. S Ježíšovými pronásledovateli si předem domluvil znamení: “Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.” Matouš 26,48. Když však přistoupil k Ježíši, tvářil se, jako by s nimi neměl nic společného. Podal mu ruku jako starý dobrý přítel a řekl: “Buď zdráv, Mistře.” Matouš 26,49. Několikrát jej políbil a předstíral lítost, jako by s ním cítil v jeho nebezpečí. TV 443.3
Ježíš mu odpověděl: “Příteli, konej svůj úkol!” Matouš 26,50. Potom chvějícím se hlasem smutně dodal: “Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?” Lukáš 22,48. Chtěl probudit zrádcovo svědomí a dotknout se jeho zatvrzelého srdce. Jidáš však již v sobě neměl ani kousek cti, věrnosti či lidského citu. V jeho pohledu byla drzá vyzývavost, nejevil ani nejmenší náznak lítosti. Propůjčil se satanovi a neměl sílu mu vzdorovat. Ježíš se zrádcovu políbení nebránil. TV 443.4
Když dav viděl, jak se Jidáš dotýká Ježíše, který tam ještě před chvílí stál v nebeské slávě, dodal si odvahy. Chopili se Krista a chtěli mu svázat ruce, ruce, které nikdy nekonaly nic jiného než dobro. TV 443.5