Nakonec Kaifáš pozvedl pravici směrem k nebi a zvolal: “Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!” Matouš 26,63. TV 450.2
K této výzvě už Kristus nemohl zůstat hluchý. Byl čas mlčet, ale také čas mluvit. Ježíš nepromluvil, dokud se jej velekněz přímo nezeptal. Věděl, že když odpoví, bude to pro něho znamenat jistou smrt. Otázku mu položil nejvyšší představitel národa ve jménu Všemohoucího Boha. Kristus chtěl zachovat patřičnou úctu k zákonu. Navíc velekněz zpochybnil jeho vztah k Otci. Spasitel musel jasně odhalit svoji povahu i poslání. Již dříve řekl svým učedníkům: “Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi.” Matouš 10,32. Nyní na vlastním příkladě ukázal, jak tato slova naplnit. TV 450.3
Všichni bedlivě sledovali jeho tvář a napjatě poslouchali odpověď: “Ty sám jsi to řekl.” Zdálo se, že jeho bledý obličej ozářilo nebeské světlo, a Ježíš dodal: “Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.” Matouš 26,64. TV 450.4
Z Kristova lidského těla na chvíli zazářilo božství. Velekněz se před pronikavým pohledem Spasitele zachvěl. Ježíš jako by četl jeho nejskrytější myšlenky a pronikal až do srdce. Zkoumavý pohled pronásledovaného Božího Syna se Kaifášovi nesmazatelně vryl do paměti. TV 450.5
Ježíš řekl: “Od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.” Naznačil tak, že situace, ve které se právě nacházel, se zcela obrátí. Kristus, Pán života a slávy, bude sedět po Boží pravici. Bude soudit celou zem a proti jeho rozhodnutí nebude odvolání. Všechny skryté věci budou odhaleny ve světle Boží tváře a nad každým člověkem bude vynesen soud podle jeho skutků. TV 450.6
Kristova slova Kaifáše vyděsila. Představa, že by jednou mělo přijít vzkříšení mrtvých, že by všichni stanuli před Božím soudem a dostali odplatu podle svých skutků, mu naháněla hrůzu. Nechtělo se mu věřit, že by měl být v budoucnu souzen za své činy. V mysli se mu promítly výjevy posledního soudu. Viděl z hrobů vstávat mrtvé a s nimi i tajemství, o nichž doufal, že budou navždy pohřbena. Chvíli měl pocit, jako by on sám stál před věčným Soudcem, který čte v jeho duši a odhaluje vše, co mělo být skryto, neboť jeho zraku nemůže nic uniknout. TV 450.7