Když dorazili k Olivové hoře, vedl Ježíš učedníky přes vrchol k Betanii. Kousek před ní se zastavil a učedníci se kolem něho shromáždili. Hleděl na ně a z jeho laskavé tváře jako by vycházely paprsky světla. Nevyčítal jim jejich poklesky a nedostatky. Poslední slova, která slyšeli z úst svého Pána, byla plná té nejhlubší lásky. Potom vztáhl ruce, aby jim požehnal a ujistil je o své stálé péči a ochraně, a pomalu se vznesl z jejich středu. Unášela jej moc silnější než zemská přitažlivost. Učedníků se zmocnila posvátná bázeň. Upřeně hleděli za svým k nebi stoupajícím Pánem, dokud jej před jejich zraky neskryl oblak slávy. Potom se z oblačného zástupu andělů, kteří jej přivítali, ozvalo: “Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.” Matouš 28,20) Současně k nim z nebe doléhal líbezný a radostný zpěv andělského sboru. TV 530.2