“Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: ‘Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: TV 76.1
Svým andělům dá příkaz
a na ruce tě vezmou,
abys nenarazil nohou
na kámen!’” Matouš 4,5.6. TV 76.2
Satan předstírá, že tentokrát se setkává s Ježíšem na jeho vlastní půdě. Zákeřný nepřítel cituje Boží slova. Stále ještě se představuje jako anděl světla. Ukazuje, že dobře zná Písmo a chápe jeho význam. Stejně jako předtím dokládal Ježíš svoji víru Božím slovem, využívá pokušitel Božího slova k obhajobě svého podvodu. Tvrdí, že jen zkoušel Ježíšovu věrnost, a chválí ho za jeho neochvějnost. Spasitel už dokázal, že se cele spoléhá na Boha, satan však od něho žádá další důkaz víry. TV 76.3
Na samém začátku satanova pokušení je zase náznak pochybnosti: “Jsi-li Syn Boží.” Kristus byl v pokušení odpovědět na ono “jsi-li”, ale ovládl se a ani v nejmenším nepřipustil pochybnost. Neohrozí přece svůj život proto, aby něco dokazoval satanovi. TV 76.4
Pokušitel chtěl využít Kristova lidství a sváděl jej k opovážlivosti. Satan však může k hříchu vždy jen svádět, přimět k němu nikoho nemůže. Ježíšovi řekl: “Vrhni se dolů.” Dobře věděl, že sám jej shodit nemůže, protože Bůh by zasáhl a Ježíše zachránil. Nemůže jej ani donutit, aby se vrhl dolů sám. Pokud Kristus pokušení odmítne, nemá satan naději nad ním zvítězit. Ani kdyby se země spojila s peklem, nemohly by Ježíše přimět k tomu, aby se třeba jen nepatrně odchýlil od vůle svého Otce. TV 76.5
Pokušitel nás nikdy nemůže donutit k hříchu. Nemůže ovládnout naši mysl, pokud mu to sami nedovolíme. Než se nás satan zmocní, musíme mu k tomu dát souhlas a přestat se vírou spoléhat na Krista. Každá hříšná touha, kterou v sobě chováme, dává satanovi naději na úspěch. Jakékoli přestoupení Božích požadavků mu otevírá dveře a vyzývá ho, aby nás pokoušel a nakonec zničil. Každé naše selhání či pád je pro něho příležitostí k tomu, aby hanobil Krista. TV 76.6
Když satan citoval zaslíbení: “On svým andělům vydal o tobě příkaz,” vynechal slova: “aby tě chránili na všech tvých cestách.” Žalm 91,11. To znamená na všech cestách podle Boží vůle. Ježíš odmítl sejít z cesty poslušnosti. Plně se spoléhal na Otce, ale nechtěl se sám dostat do situace, kdy by jej Otec musel zachraňovat před smrtí. Nechtěl nutit Boha, aby zasahoval v jeho prospěch. Kdyby se tak stalo, nemohl by být pro lidi příkladem poslušnosti a víry. TV 76.7
Ježíš satanovi odpověděl: “Je také psáno: ‘Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.’” Matouš 4,7. Totéž řekl Mojžíš Izraelcům, když na poušti trpěli žízní a dožadovali se, aby jim dal vodu. Tehdy zvolal: “Je mezi námi Hospodin nebo není?” 2. Mojžíšova 17,7. Bůh se o Izraelce obdivuhodně staral. Když však na ně dolehly těžkosti, přestali mu důvěřovat a chtěli, aby jim dokázal, že je s nimi. Ve své nevíře chtěli Boha zkoušet. Satan naléhal na Krista, aby se zachoval stejně jako oni. Bůh již potvrdil, že Ježíš je jeho Syn. Žádat ještě další důkaz by znamenalo pochybovat o Božím slově a pokoušet Boha. Podobnou nedůvěru projevují lidé i tehdy, když Boha zkoušejí a chtějí od něho něco, co neslíbil. Nikdy bychom se neměli modlit proto, abychom vyzkoušeli, zda Bůh splní své sliby, ale proto, že je splní. Ne proto, abychom zjistili, zda nás miluje, ale proto, že nás miluje. “Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.” Židům 11,6. TV 77.1
Víra nemá nic společného s opovážlivostí. Pravá víra člověka před opovážlivostí chrání. Satan se však snaží víru opovážlivostí nahradit. Víra se spoléhá na Boží zaslíbení, vede k poslušnosti a nese ovoce. Opovážlivost se také dovolává Božích zaslíbení, ale využívá jich jako satan — k ospravedlnění hříchu. Víra měla vést naše prarodiče k tomu, aby se spoléhali na Boží lásku a žili podle Božích přikázání. Opovážlivost je však vedla k přestoupení Božího zákona. Mysleli si, že je nekonečná Boží láska zachrání před následky hříchu. Pravá víra si nikdy nečiní nárok na Boží milost, aniž by plnila podmínky, za kterých ji Bůh uděluje. Pravá víra se zakládá na Božích zaslíbeních a ustanoveních. TV 77.2
Když se satanovi nepodaří vzbudit v nás nedůvěru, často slaví úspěch tím, že nás strhne k opovážlivosti. Ví, že když se necháme svést na cestu pokušení, může si být jist vítězstvím. Bůh chrání každého, kdo chodí po cestě poslušnosti. Kdo z ní však sejde, riskuje, neboť se ocitá na satanově půdě a zcela jistě padne. Spasitel nás vyzývá: “Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.” Marek 14,38. Rozjímáním a modlitbou si ušetříme mnohou porážku. Chrání nás, abychom se nedostali na scestí. TV 77.3
Avšak ani v pokušení nemáme ztrácet odvahu. Často se stává, že v těžkých situacích pochybujeme o Božím vedení. Ale právě Boží Duch zavedl Ježíše na poušť, aby jej satan pokoušel. Přijde-li na nás z Boží vůle nějaká zkouška, je to jen pro naše dobro. Ježíš nezneužíval Božích zaslíbení. Sám se nikdy nevystavoval pokušení, ale když na něho dolehlo, nepropadal zoufalství. Stejně bychom se měli chovat i my. “Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.” 1. Korintským 10,13. Říká: “Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.” Žalm 50,14.15. TV 77.4