“Bude věrnou jistotou tvé budoucnosti,
klenotnicí spásy, moudrosti a poznání.” Izajáš 33,6. Vy 133.1
Pravé vzdělání nepřehlíží hodnotu vědeckých výzkumů ani teoretických poznatků. Více než informací si však cení schopností, více než schopností dobroty, nad intelektuální poznání cení lidský charakter. Více než osobnosti s vysokým intelektem svět potřebuje lidi s ušlechtilým charakterem. Potřebuje lidi, jejichž schopnosti se řídí pevnými zásadami. Vy 133.2
“Počátek moudrosti je: Snaž se získat moudrost.” “Jazyk moudrých přináší dobré poznání.” Přísloví 4,7; 15,2. Pravá výchova se snaží předat právě tuto moudrost. Učí nás, jak co nejlépe používat nejen jednu, ale všechny schopnosti a poznatky. Pokrývá tak celý okruh našich povinností — k sobě samým, ke světu i k Bohu. Vy 133.3
Budování charakteru je nejdůležitější úkol, který byl člověku svěřen. Nikdy dříve nebylo zapotřebí studovat toto téma usilovněji než dnes. Nikdy dříve nemuseli lidé řešit tak závažné otázky. Nikdy dříve nemuseli mladí lidé čelit tak velkým nebezpečím jako v této době. Vy 133.4
K čemu nejčastěji vede dnešní vzdělávací systém? Na jaké pohnutky nejčastěji apeluje? Na prosazování sebe. Mnohé z poskytovaného vzdělání přímo odporuje svému označení. Pravé vzdělání a výchova potlačuje sobecké ambice, touhu po moci, přehlížení práv a potřeb ostatních lidí. Každý člověk má v Božím plánu své místo. Každý má co nejlépe rozvinout své schopnosti. Jestliže o to usiluje, bez ohledu na to, zda má schopností mnoho nebo málo, má právo na čest a důstojnost. Vy 133.5
V Božím plánu není místo pro sobecké soupeření. Lidé, kteří “se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost” 1. Korintským 10,12. Vše, co děláme, máme dělat “ze síly, kterou dává Bůh” (1. Petrův 4,11). Máme to dělat “upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.” Koloským 3,23.24. Většina dnešních škol ale učí své žáky něčemu jinému. Od nejranějších let jsou děti vedeny k tomu, aby se vzájemně porovnávaly a soupeřily. To podporuje sobectví — kořen všeho zla. Vy 133.6
To vychovává k soupeření a touze mít převahu. Podporuje to snahu prosadit se za každou cenu, která v mnoha případech podrývá zdraví a maří možnost, abychom byli v životě užiteční. V mnoha případech vede rivalita k nečestnosti. Tím, že rozvíjí ctižádost a nespokojenost, otravuje život a pomáhá naplňovat svět nespokojenými a nepokojnými lidmi, kteří představují pro společnost trvalou hrozbu. Vy 134.1
Nebezpečí nespočívá pouze v metodách, ale i v obsahu toho, co se ve školách vyučuje. Vy 134.2
Jaké knihy jsou nabízeny ke studiu mladým lidem v době, kdy jsou nejvnímavější? Z jakých pramenů mají při studiu jazyka a literatury čerpat? Většinou to jsou studny pohanství, prameny živené zkažeností starověkého pohanství. Studenti jsou vedeni k tomu, aby studovali autory, o nichž bezpochyby víme, že neměli žádnou úctu k zásadám mravnosti. Také mnohé knihy moderních spisovatelů jsou velmi podobné. Jejich krásné umělecké vyjadřování často jen maskuje principy, které by ve své skutečné podobě čtenáře pouze odpuzovaly. Vy 134.3
Navíc, mnozí autoři fikcí a románů přenášejí své čtenáře do světa příjemného snění, kde je všechno snadné. Tyto spisovatele sice nelze obviňovat z nemorálnosti, ale jejich knihy nejsou o nic méně škodlivé. Vy 134.4
Okrádají tisíce čtenářů o čas, energii a sebekázeň, kterou potřebují pro řešení skutečných problémů života. Vy 134.5
S obdobným nebezpečím se můžeme setkat i při studiu vědy, tak jak je obvykle dnes pojímána. Na všech stupních vzdělávání, od mateřských škol až po univerzity, se vyučuje evoluční teorie a všechny s ní související omyly. Studium, které by mělo vést k poznání Boha, je natolik prosáklé lidskými spekulacemi a teoriemi, že vede k nevíře. Vy 134.6
Dokonce i způsob, jakým je na některých školách představována Bible, okrádá svět o cenný poklad Božího slova. Takzvaní “křesťanští odborníci” svými teoriemi a rekonstrukcemi ničí víru v to, že Bible je Boží zjevení. Berou tak Božímu slovu moc vést, povznášet a inspirovat lidské životy. Vy 134.7
Když mladí lidé opustí školu, čeká je život ve světě, kde jsou na každém kroku sváděni k hříchu. Láká je touha po penězích, touha mít co nejvíce, touha jen se bavit a užívat života, předvádět se, touha po blahobytu a výstřednostech. To je může vést ke zneužívání, podvodům, krádežím — a nakonec k úpadku. S jakými naukami se pak budou setkávat? Vy 134.8
Některé duchovní nauky tvrdí, že člověk je vlastně bezhříšný polobůh. Člověk se stává morální autoritou sám pro sebe. “Pravé poznání” jej údajně povznáší nad jakýkoli zákon a řád. Všechno, co člověk dělá, je vlastně správné a neškodné. Bůh prý nikoho nezatratí. I ti nejhorší z lidí budou údajně nakonec stejně v nebi a budou mít čestné postavení. Vlastně se lidem říká: “Nezáleží na tom, co děláte. Žijte si, jak se vám zlíbí, nebe vám nakonec stejně neuteče.” A tak mnozí věří tomu, že nejvyšším zákonem je jejich vlastní touha, že nevázanost je pravá svoboda a že člověk je zodpovědný jen sám sobě. Vy 134.9
Co se asi stane, uslyší-li něco takového člověk, který stojí na počátku své životní cesty, v době, kdy je pro něj tak důležité sebeovládání a čistota? Jak se dá potom zabránit tomu, aby se svět nestal druhou Sodomou? Vy 135.1
Vedle toho se anarchie snaží zbavit všech zákonů — Božích i lidských. Vy 135.2
Hromadění bohatství a moci, nastavení poměrů tak, aby se několik jedinců obohacovalo na úkor mnoha jiných, sdružování chudých, aby hájili své požadavky a zájmy, nepokoj, připravenost bojovat a prolévat krev, propagování nauk, které vedly k francouzské revoluci — to všechno může vést celý svět k boji, jaký kdysi zachvátil Francii. Vy 135.3
To všechno jsou vlivy, se kterými se musí dnes mladí lidé vyrovnávat. Mají-li obstát uprostřed takových otřesů, potřebují pevný charakter. Vy 135.4
Pravý základ pro budování charakteru je v každé době a v každém prostředí stejný: “Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce … a miluj svého bližního jako sám sebe.” Lukáš 10,27. To je základní pravidlo, které se projevilo v charakteru a životě našeho Spasitele. Ono je naším jediným jistým základem a spolehlivým vůdcem. Vy 135.5
“Bude věrnou jistotou tvé budoucnosti, klenotnicí spásy, moudrosti a poznání, jejímž pokladem je bázeň před Hospodinem.” Izajáš 33,6. Tuto moudrost a poznání může poskytnout pouze Boží slovo. Vy 135.6
Slova o poslušnosti jeho přikázání jsou dnes stejně aktuální jako v době, kdy byla řečena Izraeli: “To bude vaše moudrost a rozumnost před zraky lidských pokolení.” 5. Mojžíšova 4,6. Vy 135.7
Boží slovo je jedinou ochranou naší osobní čestnosti a bezúhonnosti, čistoty domova, prosperity společnosti či stability národa. Uprostřed zmatků života, nebezpečí a protichůdných tvrzení je jediným bezpečným a jistým pravidlem konat to, co říká Bůh. “Hospodinův zákon je dokonalý.” “Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.” Žalm 19,8; 15,5. Vy 135.8