Právě tehdy “přišel do Efezu Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž vzdělaný a výmluvný, který dovedl přesvědčivě vykládat svaté Písmo” Skutky 18,24. Slyšel kázání Jana Křtitele, činil pokání, přijal křest a svým životem dosvědčoval, že prorokova práce nebyla zbytečná. Písmo o Apollovi říká, že “byl už poučen o cestě Páně, mluvil s velikým nadšením a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův” Skutky 18,25. PNL 155.2
Během svého pobytu v Efezu “začal neohroženě vystupovat v synagóze”. Mezi jeho posluchači byli i Akvila a Priscilla. Když zjistili, že dosud nemá úplné poznání evangelia, “vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží cestu” Skutky 18,26. Díky jejich poučení Apollos lépe pochopil Písmo a stal se jedním z nejschopnějších zastánců křesťanské víry. PNL 155.3
Apollos chtěl pokračovat ve své práci v Achaji. Efezští bratři “napsali tamějším učedníkům doporučující dopis”, aby ho přijali, protože jeho učení je v naprostém souladu s Kristovou církví. A tak přišel do Korintu, kde veřejným hlásáním evangelia a chozením po domech “překonával židy přesvědčivými důkazy z Písem, že Mesiáš je Ježíš”. Skutky 18,27.28. Pavel zasel semeno pravdy a Apollos je nyní zaléval. Úspěch, který provázel Apollovo působení, vedl některé věřící k tomu, že hodnotili jeho práci lépe než Pavlovu. Srovnávání jednoho s druhým vneslo do církve ducha zaujatosti, který byl velkým nebezpečím pro šíření evangelia. PNL 155.4