První dopis korintskému sboru napsal apoštol Pavel ke konci svého pobytu v Efezu. O žádný sbor si nedělal větší starosti a o nikoho nepečoval usilovněji než o věřící v Korintu. Působil mezi nimi rok a půl, připomínal jim, že ukřižovaný a vzkříšený Spasitel je jedinou cestou k záchraně, a vyzýval je, aby se s důvěrou spoléhali na proměňující moc jeho milosti. Ty, kdo se přihlásili ke křesťanství, přijal do sborového společenství teprve tehdy, když je důkladně poučil o zvláštních výsadách a povinnostech věřícího křesťana. Ze všech svých sil jim pomáhal, aby zůstali věrní svému křestnímu slibu. PNL 172.1
Pavel dobře věděl, jaký boj musí každý člověk svádět se silami zla, které se ho neustále snaží oklamat a vlákat do léčky. Proto neúnavně pracoval, aby posílil a utvrdil ve víře ty, kdo se stali křesťany teprve nedávno. Naléhavě je žádal, aby se cele odevzdali Bohu; věděl totiž, že pokud se člověk odmítá podřídit Bohu, nezbaví se hříchu, bude stále ovládán svými touhami a vášněmi a pokušení uvedou jeho svědomí ve zmatek. PNL 172.2
Toto odevzdání musí být bezvýhradné. Každý slabý, pochybující a zápasící člověk, který se plně poddá Bohu, vstoupí do bezprostředního vztahu se silami, které mu umožní dosáhnout vítězství. Bude blíž nebi a v každé zkoušce a tísni získá podporu a pomoc milosrdných andělů. PNL 172.3