Na základě svých vlastních zkušeností poukazoval Pavel na to, že se nerozhodl sloužit Kristu ze sobeckých pohnutek. Vždyť jeho život byl plný zkoušek a pokušení. Ve svém dopise uvádí: “Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.” 2. Korintským 4,8-10. PNL 190.2
Pavel připomněl svým bratřím, že jako Kristovi poslové se on a jeho spolupracovníci neustále nacházejí v nebezpečí. Těžkosti, které musejí snášet, vyčerpávají jejich síly. Píše: “Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.” 2. Korintským 4,11.12. Když Kristovi služebníci procházeli tělesným utrpením, když snášeli bídu a tvrdě pracovali, brali na sebe podobu Ježíšovy smrti. Ale to, co jim působilo smrt, přinášelo Korintským duchovní život a zdraví. Vírou v pravdu získávali tito křesťané podíl na věčném životě. Proto měli být Ježíšovi následovníci obezřetní, aby svou nedbalostí a vzpurností práci Božích služebníků neztěžovali a nepřipravovali jim ještě více zkoušek. PNL 190.3
Dále Pavel píše: “Máme ducha víry, o níž je psáno: ‘Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil’ — i my věříme, a proto také mluvíme.” 2. Korintským 4,13. Apoštol si byl naprosto jistý, že pravda, která mu byla svěřena, odpovídá skutečnosti. Proto ho také nic nemohlo přimět k překrucování Božího slova nebo ke skrývání jeho nejhlubšího přesvědčení. Odmítal se přizpůsobit světským názorům kvůli tomu, aby získal bohatství, uznání nebo požitky. I když mu pro víru, kterou zvěstoval Korintským, neustále hrozila mučednická smrt, nenechal se zastrašit. Věděl totiž, že ten, který zemřel a opět vstal z mrtvých, vzkřísí i jeho, vyvede ho z hrobu a představí Otci. PNL 190.4
“To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží.” 2. Korintským 4,15. Apoštolové nekázali evangelium, aby oslavili sami sebe. Zasvětili své životy Božímu dílu v naději, že tím zachrání lidi. A právě díky této naději neochabovali ve svém úsilí, ani když jim hrozilo nebezpečí nebo když trpěli. PNL 191.1
Pavel prohlásil: “A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.” 2. Korintským 4,16. Pavel věděl, jakou moc má nepřítel. Přestože mu však ubývalo tělesných sil, dál věrně a vytrvale zvěstoval Kristovo evangelium. Oblečen v plnou Boží zbroj pokračoval tento hrdina kříže v boji. Radost v jeho hlase svědčila o jeho úspěchu. S pohledem upřeným na odměnu, která čeká na věrné, vítězoslavně zvolal: “Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.” 2. Korintským 4,17.18. PNL 191.2