K takové změně povahy, jaká se projevila v Janově životě, dochází vždy v důsledku společenství s Kristem. Člověk může mít výrazné povahové vady, ale když se stane pravým Kristovým učedníkem, moc Boží milosti ho promění a posvětí. Bude-li se na jeho tváři zrcadlit “slavná zář Páně”, bude “ve stále větší slávě” proměňován k obrazu toho, kterého uctívá 2. Korintským 3,18. PNL 322.1
Jan byl učitelem svatosti. Ve svých dopisech církvi stanovil neomylná pravidla, podle nichž by měli křesťané jednat. Napsal: “Každý, kdo má tuto naději v něho, usiluje být čistý, tak jako on je čistý.” “Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.” 1. Janův 3,3; 2,6. Jan učil, že křesťan musí být čistý ve svém smýšlení i chování. Nikdy by se neměl spokojit s pouhým vyznáním. Tak jako Bůh je ve své podstatě svatý, tak by měl být skrze víru v Krista ve své podstatě svatý i hříšný člověk. PNL 322.2
“Toto je vůle Boží,” píše apoštol Pavel, “vaše posvěcení” 1. Tesalonickým 4,3. Posvěcení církve je cílem veškerého Božího jednání s jeho dětmi. Již od věčnosti je Bůh vyvolil, aby byly svaté. Vydal svého Syna na smrt, aby mohly být posvěceny poslušností pravdy a osvobozeny od veškerých omezení své povahy. Vyžaduje od nich osobní snahu a odevzdanost. Ti, kdo vyznávají, že věří v Boha, jej uctívají pouze tehdy, když se podobají jeho obrazu a nechávají se vést jeho Duchem. Teprve pak mohou jako svědkové Spasitele hlásat, co pro ně vykonala Boží milost. PNL 322.3
Pravé posvěcení je důsledkem uplatňování zásady lásky. “Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.” 1. Janův 4,16. V životě člověka, v jehož nitru přebývá Kristus, se projeví praktická zbožnost. Jeho charakter bude očištěn, povznesen, zušlechtěn a oslaven. Čisté učení budou provázet skutky spravedlnosti a nebeské příkazy budou spojeny se svatým jednáním. PNL 322.4
Ti, kdo chtějí získat požehnání související s posvěcením, musí nejdříve pochopit, co je to sebeobětování. Kristův kříž je ústředním pilířem, na němž spočívá přenesmírná váha “věčné slávy”. Ježíš říká: “Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.” 2. Korintským 4,17; Matouš 16,24. Jedině láska k našim bližním, která se šíří kolem jako příjemná vůně, dokazuje, že milujeme Boha. Pouze trpělivá služba vnáší do duše pokoj. Jen pokorná, pilná a věrná práce přispívá k blahu Izraele. Člověka, který je ochoten chodit po Kristových cestách, Bůh podpoří a posílí. PNL 322.5
Posvěcení není dílem okamžiku, hodiny ani dne, ale celého života. Jeho získávání není spojeno s libými pocity, ale dochází k němu, když se vytrvale zříkáme hříchu a neustále žijeme pro Krista. Chabým a nedůsledným úsilím nemůžeme napravit žádnou křivdu ani změnit svůj charakter. Chceme-li zvítězit, musíme se dlouho a neochvějně snažit, musíme se podřídit tvrdé kázni a statečně bojovat. Dnes nemůžeme vědět, jak těžký zápas nás čeká zítra. Dokud bude vládnout satan, budeme muset přemáhat své sobectví a zdolávat hříchy, které na nás doléhají. Dokud budeme naživu, nikdy si nebudeme moci odpočinout; nikdy nedospějeme do bodu, kdy bychom si mohli říct: Konečně jsem dorazil do cíle! Posvěcení je totiž výsledkem celoživotní poslušnosti. PNL 323.1