“Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratří poslali do Antiochie Barnabáše.” Skutky 11,22. Když přišel na své nové působiště, viděl, jaké dílo již bylo z Boží milosti vykonáno. “Měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni.” Skutky 11,23. PNL 89.4
Barnabášovo působení v Antiochii bylo bohatě požehnáno a k věřícím se připojili mnozí další. Jak dílo rostlo, Barnabáš byl nucen poohlédnout se po vhodné pomoci, protože chtěl využít všechny příležitosti, které mu Bůh ve své prozřetelnosti připravil. Proto se vydal do Tarsu, aby vyhledal Pavla, který před nějakým časem opustil Jeruzalém a odešel “do končin Sýrie a Kilikie”, aby zde hlásal “víru, kterou předtím chtěl vyhubit” Galatským 1,21.23. Barnabáš Pavla našel a přesvědčil ho, aby se s ním vrátil a stal se jeho spolupracovníkem. PNL 89.5
Hustě zalidněná Antiochie byla pro Pavla znamenitým působištěm. Jeho vzdělání, moudrost a horlivost měly na obyvatele a návštěvníky tohoto kulturního města silný vliv. Byl právě takovým spolupracovníkem, jakého Barnabáš potřeboval. Celý rok pracovali oba učedníci společně, věrně sloužili Bohu a mnoha lidem přinášeli poznání a spásu skrze Ježíše Nazaretského, Vykupitele světa. PNL 90.1
Právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. Byli tak pojmenováni proto, že hlavním tématem jejich kázání, učení a rozhovorů byl Kristus. Neustále vyprávěli o událostech, k nimž došlo během jeho pozemské služby, kdy se jeho učedníci ještě těšili z požehnání jeho přítomnosti. Neúnavně hovořili o jeho učení a zázracích uzdravování. Rozechvělí a se slzami v očích mluvili také o jeho smrtelném zápase v zahradě Getsemane, o tom, jak byl zrazen, vyslýchán a ukřižován. Líčili, s jakou trpělivostí a pokorou snášel od svých nepřátel potupu a mučení. Připomínali, že ve svém božském slitování se modlil dokonce i za své pronásledovatele. Jejich nejoblíbenějším tématem však bylo jeho vzkříšení a nanebevstoupení a jeho služba v nebi, kde je prostředníkem hříšníků. Pohané je právem označovali jako křesťany, protože kázali Krista a v jeho jménu se modlili k Bohu. PNL 90.2
Toto jméno jim ve skutečnosti dal sám Bůh. Je to královské jméno, které dostane každý, kdo se připojí ke Kristu. Jakub o něm později napsal: “Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?” Jakubův 2,6.7. A Petr prohlásil: “Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno.” “Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.” 1. Petrův 4,16.14. PNL 90.3
Věřící v Antiochii si uvědomili, že Bůh chce v jejich životech působit tak, aby chtěli i činili, co se mu líbí (viz Filipským 2,13). Zdálo se však, že lidé, mezi nimiž žijí, se jen málo zajímají o věčné hodnoty, a proto se snažili alespoň o to, aby vzbudili pozornost upřímných lidí a mohli jim vydat jasné svědectví o Ježíši, kterého milovali a jemuž sloužili. Ve své pokorné službě se naučili spoléhat na moc Ducha svatého, skrze kterou získávají slova života svou účinnost. A tak při nejrůznějších příležitostech každý den svědčili o své víře v Krista. PNL 90.4
Příklad Ježíšových následovníků v Antiochii by měl být podnětem pro všechny věřící, kteří žijí v dnešních světových velkoměstech. Je Boží vůlí, aby byli vyvolení, posvěcení a nadaní pracovníci posíláni do důležitých, hustě obydlených oblastí, kde by mohli veřejně působit. Stejně tak je ale Božím záměrem, aby členové církve žijící v těchto městech využívali dary, které dostali od Boha, k záchraně svých bližních. Na každého, kdo bez výhrad uposlechne tuto Boží výzvu, čekají bohatá požehnání. Služebníci, kteří se snaží získat lidi pro Krista, zakusí, jak se mnozí z těch, které nebylo možné získat žádným jiným způsobem, otevírají rozumnému osobnímu přesvědčování. PNL 90.5
Boží dílo na zemi potřebuje i dnes lidi, kteří svým životem představují biblickou pravdu. Není v silách vysvěcených kazatelů, aby sami varovali všechny obyvatele velkých měst. Bůh se obrací nejen na kazatele, ale také na lékaře, ošetřovatelky, knižní evangelisty, biblické pracovníky a jiné posvěcené členy církve s různými schopnostmi, kteří znají Boží slovo a moc Boží milosti. Vyzývá je, aby přemýšleli o potřebách měst, která dosud nebyla varována. Čas plyne velmi rychle a je třeba vykonat ještě hodně práce. Musíme nasadit všechny své síly, abychom moudře využili všechny současné možnosti. PNL 91.1
Práce, kterou konal Pavel společně s Barnabášem v Antiochii, utvrdila Pavla v jeho přesvědčení, že ho Bůh povolal k zvláštnímu dílu mezi pohany. V době Pavlova obrácení Bůh prohlásil, že ho hodlá učinit svým služebníkem mezi pohany, aby “otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými” Skutky 26,18. Anděl, který se zjevil Ananiášovi, řekl o Pavlovi: “On je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským.” Skutky 9,15. Později, když se Pavel již jako křesťan modlil v jeruzalémském chrámě, navštívil ho nebeský anděl a přikázal mu: “Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!” Skutky 22,21. PNL 91.2
Sám Bůh tedy pověřil Pavla, aby začal působit na rozsáhlém misijním poli pohanského světa. Aby ho připravil na tento velký a obtížný úkol, navázal s ním úzký vztah, a aby ho nadchl, ukázal mu nádheru a slávu nebeského království. Pavlovým posláním bylo odhalovat “tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno” (Římanům 16,25), “tajemství [Božího] záměru” (Efezským 1,9), “které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia”. O tomto evangeliu Pavel prohlásil: “Jeho služebníkem jsem se stal… Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.” Efezským 3,5-11. PNL 92.1