Pavel byl ve své službě často nucen jednat samostatně. Bůh ho zvláštním způsobem vychovával a Pavel se neodvažoval dělat ústupky, které by byly v rozporu s jeho zásadami. Někdy bylo jeho břemeno těžké, přesto však rozhodně stál na straně práva. Pochopil, že církev nesmí být nikdy podrobena lidské moci. Lidské tradice a pravidla nesmí nahradit zjevenou pravdu. Předsudky a přání lidí, ať už je jejich postavení v církvi jakékoli, nesmí bránit šíření evangelia. PNL 115.3
Pavel zasvětil sám sebe a všechny své schopnosti Boží službě. Pravdy evangelia přijal přímo z nebe a v průběhu celé své služby udržoval živé spojení s Bohem. Sám Bůh ho poučil, aby obrácení pohané nebyli zatěžováni zbytečnými břemeny; když pak židovští křesťané vyvolali ve sboru v Antiochii spory ohledně obřízky, Pavel znal názor Božího Ducha na takové učení. Zaujal rozhodný a nesmlouvavý postoj, který osvobodil sbory od židovských zvyků a obřadů. PNL 115.4
Ačkoli Pavla osobně poučil sám Bůh, nijak nepřeceňoval zodpovědnost jednotlivce. Nejdůležitější pro něj bylo Boží vedení, ale vždy byl ochoten uznat autoritu, která byla propůjčena společenství věřících sjednocených v církvi. Věděl, že potřebuje rádce. A když vyvstaly důležité otázky, byl rád, že je může předložit církvi a společně s bratry hledat u Boha moudrost, aby se dospělo ke správným rozhodnutím. Podle jeho slov dokonce i “prorok… ovládá svůj prorocký dar. Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje.” 1. Korintským 14,32.33. Společně s Petrem učil, že všichni, kdo patří k církvi, mají být podřízeni jeden druhému (viz 1. Petrův 5,5). PNL 115.5