1 Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích. CzeCEP — Rút 1:1
2 Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam. CzeCEP — Rút 1:2
3 Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. CzeCEP — Rút 1:3
4 Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let. CzeCEP — Rút 1:4
5 Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. CzeCEP — Rút 1:5
6 Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb. CzeCEP — Rút 1:6
7 Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země, CzeCEP — Rút 1:7
8 vybídla cestou Noemi obě své snachy: “Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. CzeCEP — Rút 1:8
9 Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže.” A políbila je. Rozplakaly se hlasitě CzeCEP — Rút 1:9
10 a namítaly jí: “Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu.” CzeCEP — Rút 1:10
11 Ale Noemi jim domlouvala: “Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? CzeCEP — Rút 1:11
12 Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, CzeCEP — Rút 1:12
13 čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka.” CzeCEP — Rút 1:13
14 Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. CzeCEP — Rút 1:14
15 Noemi jí řekla: “Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!” CzeCEP — Rút 1:15
16 Ale Rút jí odvětila: “Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. CzeCEP — Rút 1:16
17 Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.” CzeCEP — Rút 1:17
18 Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. CzeCEP — Rút 1:18
19 Tak šly obě, až došly do Betléma. Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: “Je toto Noemi?” CzeCEP — Rút 1:19
20 Odvětila jim: “Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. CzeCEP — Rút 1:20
21 Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?” CzeCEP — Rút 1:21
22 Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene. CzeCEP — Rút 1:22