1 Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka? CzeCEP — Jób 7:1
2 Jako baží otrok po stínu a jak nádeník čeká na výdělek, CzeCEP — Jób 7:2
3 tak se mi dostaly dědictvím daremné měsíce, noci plné trápení se staly mým údělem. CzeCEP — Jób 7:3
4 Když uléhám, ptám se: »Kdy už vstanu?” a pak zase: »Kdy se snese večer?« Syt jsem toho, na lůžku se převalovat do rozbřesku. CzeCEP — Jób 7:4
5 Mé tělo je obaleno červy a strupy plnými prachu, kůže mi puká a mokvá. CzeCEP — Jób 7:5
6 Rychleji než tkalcův člunek uběhly mé dny, skončily v naprosté beznaději. CzeCEP — Jób 7:6
7 Bože, pomni, že můj život uprchne jak vítr a nic dobrého už nikdy nespatří mé oči. CzeCEP — Jób 7:7
8 Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu. CzeCEP — Jób 7:8
9 Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí, CzeCEP — Jób 7:9
10 nevrátí se nikdy zpět do svého domu, neobjeví se už na svém místě. CzeCEP — Jób 7:10
11 A tak bránit nemohu svým ústům, mluví ze mne úzkost mého ducha, lká ze mne hořkost mé duše. CzeCEP — Jób 7:11
12 Jsem snad moře nebo dračí netvor, že proti mně stavíš stráž? CzeCEP — Jób 7:12
13 Řeknu-li si: »Potěší mě moje lože, mé lůžko mi ulehčí v mém lkání”, CzeCEP — Jób 7:13
14 děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními, CzeCEP — Jób 7:14
15 že bych spíše volil zardoušení, spíše smrt než kruté trápení. CzeCEP — Jób 7:15
16 Život se mi zprotivil, nechci žít věčně, už mě nech, mé dny jsou pouhý vánek. CzeCEP — Jób 7:16
17 Co je člověk, že mu přikládáš význam, že se jím zabýváš v srdci, CzeCEP — Jób 7:17
18 že na něj dohlížíš každého rána a každou chvíli ho zkoušíš? CzeCEP — Jób 7:18
19 Proč svůj zrak ode mne neodvrátíš, nenecháš mě ani slinu polknout? CzeCEP — Jób 7:19
20 Zhřešil-li jsem, co mám podle tebe dělat, hlídači lidí? Proč sis mě vzal za terč, až jsem se stal břemenem sám sobě? CzeCEP — Jób 7:20
21 Proč mi přestupek můj nepromineš, nesejmeš ze mne mou vinu? Již uléhám do prachu a až mě budeš za úsvitu hledat, nebudu již.” CzeCEP — Jób 7:21