Bohem vyvolení poslové, kteří pracují s plným nasazením, by nikdy neměli být nuceni sloužit za vlastní peníze, bez ochotné a vydatné podpory svých bratrů. Členové církve jsou povinni být štědří k těm, kdo se vzdali svého světského zaměstnání, aby se plně věnovali službě Bohu. Pokud se Božím služebníkům do-stává povzbuzení, Boží dílo rychle roste. Jestliže jim však lidé ve svém sobectví upírají podporu, která jim právem náleží, jejich ruce ztrácejí sílu a často nemohou být zdaleka tak užiteční, jak by bylo třeba. PNL 195.6
Bůh nemůže mít žádné zalíbení v těch, kdo o sobě tvrdí, že jsou jeho následovníci, ale přitom dopouštějí, aby posvěceným pracovníkům, kteří pilně slouží Bohu, chyběly věci nezbytné k životu. Takoví sobečtí lidé se jednou budou muset zodpovídat nejen z toho, že zneužili peníze svého Pána, ale také ze starostí a zármutku, které svým jednáním způsobili věrným Božím služebníkům. Ti, kdo jsou povoláni do služby Bohu a všeho se vzdají, aby splnili svou povinnost a pracovali pro Boží dílo, by měli být za své obětavé úsilí odměňováni tak, aby mohli sobě i své rodině zajistit dostatečné živobytí. PNL 195.7
V různých oborech světské činnosti, ať už jde o duševní, nebo tělesnou práci, mohou spolehliví pracovníci získat slušný plat. Není snad šíření pravdy a přivádění lidí ke Kristu důležitější než jakákoli jiná běžná činnost? A nemají tedy ti, kdo věrně vykonávají tuto práci, spravedlivý nárok na bohatou odměnu? Tím, jak si ceníme práce pro naše mravní a tělesné blaho, dáváme najevo, jak si vážíme nebeských věcí v porovnání s pozemskými. PNL 196.1
Aby byly v pokladně k dispozici prostředky na živobytí kazatelů a aby bylo možné vyhovět prosbám o pomoc přicházejícím z misijních polí, je nutné, aby Boží lid dával štědře a s radostí. Kazatelé mají svatou povinnost upozorňovat církev na potřeby Božího díla a vychovávat věřící ke štědrosti. Pokud toto zanedbávají a sbory přestanou na potřeby druhých přispívat, pak nejenže tím trpí Boží dílo, ale věřící se také připravují o požehnání, které by měli dostat. PNL 196.2