Pod vlivem tohoto nebeského světla viděli nyní učedníci nádheru dokonalé pravdy ukryté v těch místech Písma, která jim Kristus vysvětloval. Byl stržen závoj skrývající účel věcí, které nyní ztratily svou platnost, a učedníci zcela jasně pochopili cíl Kristova poslání a podstatu jeho království. Dokázali přesvědčivě hovořit o Spasiteli; a když svým posluchačům objasňovali plán spasení, mnozí z nich uznali svou vinu a uvěřili. Skoncovali s tradicemi a pověrami, které jim vštěpovali kněží, a přijali Ježíšovo učení. PNL 26.4
“Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.” (Sk 2,41) PNL 26.5
Vedoucí představitelé židovského národa se domnívali, že Ježíšovo dílo skončí jeho smrtí; namísto toho se stali svědky úžasných událostí, k nimž došlo o letnicích. Slyšeli, jak učedníci, nadaní doposud nepoznanou silou a mocí, kážou Krista, a viděli, že jejich slova jsou potvrzována znameními a zázraky. V Jeruzalémě, kde se nacházelo těžiště judaismu, tisíce lidí otevřeně vyznávaly svou víru, že Ježíš Nazaretský je Mesiáš. PNL 26.6
Učedníci žasli a jásali, když viděli tak bohatou úrodu obrácených. Tuto skvělou žeň nepovažovali za výsledek svého vlastního úsilí; byli si vědomi toho, že jen pokračují v práci jiných lidí. Již od pádu Adama svěřoval Kristus semeno svého slova vyvoleným služebníkům, aby je zasévali do lidských srdcí. I on sám během svého pozemského života rozséval semeno pravdy a zalil je svou krví. Lidé, kteří se obrátili o letnicích, byli plody této setby, úrodou Kristova díla, v němž se projevila moc jeho učení. PNL 26.7
Přestože byly argumenty apoštolů jasné a přesvědčivé, samy o sobě by nemohly překonat předsudky, které již odolaly tolika důkazům. Když se však lidského nitra dotkl Duch svatý, Boží moc přesvědčila člověka o jejich správnosti. Slova apoštolů byla jako ostré šípy všemocného Boha. Dokazovala totiž lidem, jak obrovskou vinu nesou, protože zavrhli a ukřižovali Pána slávy. PNL 27.1