Apoštol Pavel věděl, že se jej Židé chystají zabít, a proto odmítl znovu předstoupit před veleradu a raději se odvolal k císaři. PNL 246.1
“Za tři dny po svém příchodu do provincie odebral se Festus z Cesareje do Jeruzaléma. Tam se k němu dostavili velekněží a přední Židé se žalobou proti Pavlovi. Žádali ho, aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma.” (Sk 25,1-3) Tuto žádost předložili s úmyslem, že Pavla na cestě do Jeruzaléma přepadnou a zavraždí. Ale Festus si byl dobře vědom, jak zodpovědnou funkci zastává, a proto zdvořile odmítl pro Pavla poslat. Řekl: “Římané nemají ve zvyku odsoudit člověka, dokud není postaven před žalobce a nedostane možnost hájit se proti jejich obvinění.” (Sk 25,16) Uvedl, že on sám “také brzo odcestuje” do Cesareje. “Ať tedy vaši zástupci tam jdou se mnou a podají na toho člověka žalobu, jestliže se něčeho dopustil.” (Sk 25,4.5) PNL 246.2
Právě to však Židé nechtěli. Ještě nezapomněli na svou poslední porážku v Cesareji. V protikladu k apoštolovu klidnému chování a jeho přesvědčivým argumentům se jejich vlastní zlomyslnost a neopodstatněná obvinění projevily v nejhorším možném světle. Proto znovu naléhali, aby byl Pavel přiveden k výslechu do Jeruzaléma. Festus však pevně trval na svém rozhodnutí, že apoštol bude řádně souzen v Cesareji. Bůh ve své prozřetelnosti vedl Festovo rozhodnutí, a tak prodlužoval Pavlův život. PNL 246.3
Jakmile se plány židovských vůdců zhroutily, okamžitě se začali připravovat, že budou proti Pavlovi svědčit před soudem místodržitele. Když se Festus po několikadenním pobytu v Jeruzalémě vrátil do Cesareje, “na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla”. “Postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat.” (Sk 25,6.7) Tentokrát s sebou neměli žádného právního zástupce, ale přednesli svou žalobu sami. V průběhu přelíčení obžalovaný klidně, otevřeně a jednoznačně dokázal, že jejich tvrzení se nezakládají na pravdě. PNL 246.4
Festus pochopil, že v tomto sporu jde výhradně o židovskou věrouku. I kdyby obvinění, která byla proti Pavlovi vznesena, mohla být doká zána, neobsahovala v podstatě nic, za co by si zasloužil trest smrti nebo jen uvěznění. Místodržiteli však bylo jasné, jaká bouře nevole vypukne, pokud apoštol nebude odsouzen nebo vydán do jejich rukou. Chtěl se “zavděčit Židům” (Sk 25,9), a proto se obrátil na Pavla a zeptal se ho, zda by byl ochoten vydat se do Jeruzaléma pod jeho ochranou, aby mohl být souzen před veleradou. PNL 246.5
Apoštol věděl, že od lidu, který na sebe svými zločiny přivolává Boží hněv, nemůže očekávat žádnou spravedlnost. Věděl, že bude stejně jako kdysi prorok Elijáš ve větším bezpečí u pohanů než u těch, kteří zavrhli nebeské světlo a zatvrdili se vůči evangeliu. Jeho činorodý duch byl unavený vleklým sporem, takže jen stěží snášel opakované odklady a vyčerpávající průtahy v souvislosti se svým soudem a uvězněním. Proto se rozhodl využít svého práva, které mu příslušelo jako římskému občanovi, a odvolal se k císaři. PNL 247.1
Na místodržitelův dotaz odpověděl Pavel takto: “Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš. Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.” (Sk 25,10.11) PNL 247.2
Festus neměl ani ponětí o tom, že se Židé proti Pavlovi spikli a chtějí ho zabít. Proto ho jeho odvolání k císaři překvapilo. Apoštolova slova však ukončila veškerá soudní jednání. “Nato Festus promluvil se svými rádci a pak odpověděl: ‘K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.’” (Sk 25,12) PNL 247.3