Apoštol vyvýšil před svými bratry Krista jako toho, skrze něhož Bůh stvořil všechny věci a vykoupil lidstvo. Prohlásil, že ruce, které nesou světy v prostoru, které v celém Božím vesmíru zachovávají pravidelnost a řád a udržují všechny věci v nepřetržitém pohybu, jsou tytéž ruce, které pro ně byly přibity na kříž. “V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,” píše Pavel, “— svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti — a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá.” (Ko 1,16.17) “I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony.” (Ko 1,21.22) PNL 272.4
Boží Syn se pokořil, aby pozvedl padlé lidi. Kvůli nim opustil bezhříšné nebeské světy — devadesát devět těch, kteří ho milují — a přišel na tuto zemi, aby byl “proklán pro naši nevěrnost” a “zmučen pro naši nepravost” (Iz 53,5). Ve všem se podobal svým bratřím. Stal se člověkem jako my a poznal, jaké je to být hladový, unavený nebo mít žízeň; k ži- votu potřeboval pokrm a k osvěžení spánek; na zemi byl jen cizincem a hostem. Žil ve světě, ale nebyl ze světa; byl pokoušen a zkoušen stejně jako muži a ženy v dnešní době, ale přitom žil bezhříšným životem. Vždy byl laskavý, měl pochopení pro druhé, soucítil s nimi a byl vůči nim ohleduplný, čímž nám představil Boží charakter. “Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi... Syn, plný milosti a pravdy.” (J 1,14) PNL 272.5