Obrácených na novou víru rychle přibývalo a farizeové i saduceové se shodli na tom, že pokud se těmto novým učitelům nikdo nepostaví do cesty, bude jejich vliv ohrožen ještě více než v době, kdy Ježíš žil na této zemi. Proto velitel chrámové stráže s pomocí několika saduceů zatkl Petra a Jana a uvrhl je do vězení, protože toho dne již bylo příliš pozdě na výslech. PNL 36.1
Nepřátelé učedníků museli být přesvědčeni o tom, že Kristus vstal z mrtvých. Důkazy byly příliš jasné, než aby o nich mohli pochybovat. Přesto se zatvrdili a nechtěli litovat hrozného činu, kterého se zabitím Ježíše dopustili. Vůdcové židovského národa měli dostatek důkazů, že slova a jednání apoštolů byly inspirovány Božím Duchem, vytrvale se však vzpírali poselství o pravdě. Kristus nepřišel tak, jak očekávali. Občas byli sice přesvědčeni o tom, že byl Božím Synem, ale toto pře-svědčení v sobě potlačili a ukřižovali ho. Ve své milosti jim Bůh neustále poskytoval nové důkazy a také nyní jim nabídl další příležitost, aby se k němu obrátili. Pověřil učedníky, aby jim řekli, že zabili Pána života, zároveň je ale tímto hrozným obvi-něním vyzval k obrácení. Židovští učitelé si však byli příliš jisti svou vlastní spravedlností a odmítali připustit, že tito muži, kteří je obviňovali z ukřižování Krista, mluví pod vedením Ducha svatého. PNL 36.2
Když už se kněží rozhodli pro cestu odporu vůči Kristu, každá vzpoura se pro ně stala jen dalším podnětem, který je v jejich rozhodnutí utvrdil. Ve své tvrdošíjnosti byli stále rozhodnější. Neznamená to, že se již nemohli podřídit; mohli, ale nechtěli. Byli vinni a zasloužili si smrt, protože zabili Božího Syna; o spásu se však nepřipravili jenom kvůli tomu, ale především proto, že se vzepřeli Bohu. Vytrvale odmítali světlo a uzavírali se usvědčování Ducha svatého. Působil v nich vliv, který ovládá neposlušné Boží děti, a vedl je k hanobení mužů, kteří byli Božími nástroji. Zlomyslnost jejich vzpoury se stupňovala s každým dalším projevem odporu vůči Bohu a vůči poselství, jehož hlásáním Bůh pověřil své služebníky. Neochota činit pokání prohlubovala každým dnem odpor židovských vůdců, kteří se tak připravovali na to, že jednoho dne sklidí, co zaseli. PNL 36.3
Boží hněv se obrací proti nekajícím hříšníkům nejen proto, že zhřešili, ale také proto, že setrvávají ve svém odporu a navzdory světlu, které jim bylo dáno, opakují hříchy minulosti, přestože byli vyzváni k pokání. Kdyby se židovští vůdcové podřídili usvědčující moci Ducha svatého, bylo by jim odpuštěno; oni však nechtěli ustoupit. Stejně tak i hříšník, který se neustále vzpírá, se nakonec dostane do stavu, kdy na něj Duch svaztý nemůže mít již žádný vliv. PNL 36.4