Zatímco bylo úspěšně hlásáno evangelium v Antiochii, pokračovali apoštolové, kteří zůstali v Jeruzalémě, v důležitém díle. Každý rok přicházelo v době svátků do jeruzalémského chrámu na bohoslužby mnoho židů ze všech zemí. Mezi těmito poutníky byli velmi zbožní lidé, kteří horlivě zkoumali proroctví. Toužebně očekávali příchod zaslíbeného Mesiáše, naděje Izraele. Když byl Jeruzalém plný cizinců, apoštolové vytrvale a odvážně kázali Krista, přestože věděli, že tím neustále vy dávají své životy v nebezpečí. V jejich působení se projevoval Boží Duch a mnozí lidé se obrátili na víru. Po návratu do svých domovů nacházejících se v různých částech světa rozsévali semeno pravdy ve všech národech a mezi lidmi všech společenských vrstev. PNL 94.4
Mezi apoštoly, kteří se zapojili do tohoto díla, vynikali zejména Petr, Jakub a Jan. Byli přesvědčeni, že Bůh je povolal, aby kázali Krista svým krajanům. Pracovali spolehlivě a moudře, svědčili o tom, co viděli a slyšeli, a odvolávali se na “prorocké slovo” (2 Pt 1,19). Snažili se přesvědčit “všechen Izrael..., že toho Ježíše, kterého” Židé “ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem” (Sk 2,36). PNL 95.1