Go to full page →

SPOR O CEREMONIÁLNÍ ZÁKON PNL 109

Apoštolové se společně se staršími a členy sboru v Antiochii usilovně snažili získávat lidi pro Krista. Někteří židovští věřící pocházející z Judska, kteří dříve patřili k sektě farizeů, však začali diskutovat o otáz-ce, která brzy vedla k rozsáhlým sporům v církvi a mezi věřícími pohany vyvolala zděšení. Tito židovští učitelé s velkou přesvědčivostí tvrdili, že pokud chce být člověk spasen, musí se nechat obřezat a dodržovat celý ceremoniální zákon. PNL 109.3

Pavel a Barnabáš pohotově vystoupili proti tomuto falešnému učení a se zavedením obřízky pro pohany nesouhlasili. Naproti tomu i mnozí věřící Židé v Antiochii zastávali stanovisko bratří, kteří nedávno přišli z Judska. PNL 109.4

Obrácení židé většinou nebyli ochotni postupovat kupředu tak rychle, jak jim to Bůh ve své prozřetelnosti umožňoval. Z úspěšného působení apoštolů mezi pohany bylo zřejmé, že obrácených pohanů bude brzy mnohem více než obrácených židů. Židé chtěli, aby se dodržování předpisů a obřadů stanovených jejich zákonem stalo nezbytnou podmínkou pro přijetí pohanů do církve. Obávali se totiž, že jejich zvláštnosti, kterými se až dosud odlišovali od všech ostatních národů, by nakonec mohly mezi těmi, kdo přijali evangelium, zcela zaniknout. PNL 109.5

Židé byli vždy pyšní na své bohoslužby, které ustanovil sám Bůh. Mnozí z těch, kteří se obrátili na víru v Krista, považovali za neprav-děpodobné, že by Bůh, který kdysi jednoznačně vymezil řád židovské bohoslužby, mohl někdy připustit jakoukoli nepatrnou změnu. Trvali na tom, aby se židovské zákony a obřady staly součástí obřadů křesťanského náboženství. Dosud nepochopili, že veškeré oběti smíření poukazovaly na smrt Božího Syna, v němž se předobraz stal skutečností; proto již zvyky a obřady stanovené Mojžíšovým zákonem nebyly závazné. PNL 109.6

Pavel se před svým obrácením považoval za bezúhonného, “jde-li o spravedlnost podle zákona” (Fp 3,6). Když však změnil své smýšlení, jasně porozuměl poslání Spasitele, který vykoupil celé lidstvo — jak židy, tak pohany. Pochopil také rozdíl mezi živou vírou a mrtvým formalismem. Starobylé zvyky a obřady, které měli Izraelci dodržovat, získaly ve světle evangelia nový a hlubší význam. Byly předobrazem toho, co se nyní naplnilo. A proto ti, kdo žijí v době nové smlouvy, jsou osvobozeni od jejich dodržování. Ale Boží neměnný zákon, Desatero, hájil Pavel i nadále duchem i písmem. PNL 110.1