Pavel a Silas procházeli Sýrií a Kilikií a všude posilovali církve. Nakonec dorazili do Derbe a Lystry v Lykaonii. V Lystře tehdy Pavla kamenovali; přesto se opět vrátil na místo, kde mu dříve hrozilo nebezpečí. Byl zvědav, jak ti, kdo díky jeho úsilí přijali evangelium, obstáli ve zkoušce. Nebyl zklamán, protože zjistil, že věřící v Lystře zůstali navzdory tvrdému odporu věrní. PNL 117.5
Zde se Pavel opět setkal s Timoteem, který se v závěru jeho první návštěvy v Lystře stal svědkem jeho utrpení. Dojem, který v něm tyto události zanechaly, se časem natolik prohloubil, že dospěl k přesvědčení, že jeho povinností je cele se odevzdat do Boží služby. Byli si s Pavlem velmi blízcí a Timoteus si přál, aby mohl působit po boku tohoto apoštola a pomáhat mu, jakmile se k tomu naskytne příležitost. PNL 118.1
Silas, který měl dar ducha proroctví, byl Pavlovým osvědčeným spolupracovníkem. Ale práce, kterou bylo třeba vykonat, bylo tolik, že pro aktivní službu bylo nutné vyškolit více pomocníků. V Timoteovi rozpoznal Pavel muže, který chápal práci kazatele jako posvátnou službu; nezalekl se strádání ani pronásledování a byl ochoten se učit. Apoštol se však neodvážil vzít na sebe odpovědnost za vyškolení mladého a nezkušeného Timotea k hlásání evangelia, dokud se důkladně neseznámil s jeho cha-rakterem a dosavadním životem. PNL 118.2
Timoteův otec byl Řek a jeho matka Židovka. Již jako dítě znal Timoteus Písmo. V domě svých rodičů byl obklopen zdravou a rozumnou zbožností. Víra jeho matky a babičky v posvátná zaslíbení mu neustále připomínala, jaké požehnání spočívá na plnění Boží vůle. Boží slovo bylo pravidlem, podle kterého obě bohabojné ženy Timotea vychovaly. Díky duchovní síle ponaučení, která mu vštípily, si uchoval čistotu projevu a byl ochráněn před škodlivými vlivy svého okolí. Takto jeho domácí vychovatelky spolupracovaly s Bohem a připravovaly ho na plnění obtížných úkolů. PNL 118.3
Pavel poznal, že Timoteus je věrný, vytrvalý a upřímný a zvolil si ho za společníka na svých cestách. Když obě ženy, které Timotea vychovaly, viděly, že jejich milované dítě se stalo blízkým spolupracovníkem velkého apoštola, bylo to pro ně odměnou. Timoteus byl sice ještě velmi mladý, když ho Bůh povolal, aby se stal učitelem; ale díky výchově v dětství byl tak zásadový, že byl způsobilý stát se Pavlovým pomocníkem. Navzdory svému mládí přijal svou odpovědnost s křesťanskou pokorou. PNL 118.4
Pavel prozíravě a moudře poradil Timoteovi, aby se nechal obřezat. Bůh to po něm sice nevyžadoval, ale měl to udělat proto, aby židé nemohli proti jeho službě nic namítat. Pavel měl cestovat od města k městu a působit v různých zemích. Věděl, že často bude mít příležitost kázat Krista v židovských synagógách a na jiných shromážděních. Kdyby vyšlo najevo, že jeden z jeho spolupracovníků je neobřezaný, předsudky a slepý fanatismus židů by mohly jeho práci velmi uškodit. Apoštol se všude setkával s rozhodným odporem a krutým pronásledováním. Chtěl poznání evangelia předat jak svým židovským bratřím, tak pohanům. Proto se snažil — pokud se to slučovalo s jeho vírou — odstranit jakoukoli záminku k odporu. Přestože zaujatým židům takto vyšel vstříc, věřil a učil, že obřízka není ničím, zatímco evangelium o Kristu je vším. PNL 118.5
Pavel miloval Timotea jako vlastního syna ve víře (viz 1 Tm 1,2). Velký apoštol si často bral mladého učedníka stranou a kladl mu otázky týkající se biblických dějin. Když putovali z místa na místo, pečlivě ho poučoval, v čem spočívá úspěšnost práce. Po celou dobu společného působení se Pavel i Silas snažili prohloubit Timoteovo přesvědčení o posvátnosti a závažnosti hlásání evangelia. PNL 119.1
Timoteus zase neustále žádal Pavla o rady a poučení ohledně své práce. Nepodléhal náhlým nápadům, vše si důkladně v klidu rozmýšlel a zvažoval. Kdykoli se musel rozhodnout, kladl si otázku, zda jde Boží cestou. A tak na něj Duch svatý působil a proměňoval ho v chrám, v němž si věčný Bůh může zřídit svůj příbytek. PNL 119.2
Jsou-li biblická ponaučení uplatňována v každodenním životě, pak mají hluboký a trvalý vliv na charakter. Timoteus si je osvojil a jednal podle nich. Přestože nevynikal žádným mimořádným nadáním, jeho práce měla velký význam, protože schopnosti, které dostal od Boha, využil ve službě pro Ježíše. Jeho náboženská zkušenost ho odlišovala od ostatních věřících a díky ní si získal autoritu. PNL 119.3
Ti, kdo pracují na záchraně lidí, musí dospět k hlubšímu, plnějšímu a jasnějšímu poznání Boha, než jaké lze získat běžným úsilím. Do Božího díla musí vložit všechny své síly, protože jsou povoláni k důležitému a posvátnému úkolu. A pokud za odměnu získají lidi pro Krista, musí se pevně přimknout k Bohu a na každý den přijímat milost a sílu od Zdroje veškerého požehnání. “Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a svět-ských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.” (Tt 2,11-14) PNL 119.4