Sedmdesát týdnů, čili 490 roků, zvláště vyhražených Židům, uplynulo, jak jsme shledali, v roce 34. po Kr. V té době, na popud židovského ‘Sanhedrinu’ (kněžského soudu), zpečetil národ ten zavržení evanjelia umučením Štěpána, a pro-následováním Kristových následovníků. Potom bylo poselství spásy, — neobmezené již více na národ vyvolený, — hlásáno celému světu. Učedlníci, jsouce donuceni pronásledováním utéci z Jeruzaléma, “šli všude, hlásajíce slovo.” “Filip, všed do města Samaří, kázal jim Krista.” Petr, veden Bohem, zvěstoval evanjelium setníkovi z Césaree, bohabojnému Korneliovi; a ohnivý Pavel, získaný pro Kristovo učení, zanesl radostné poselství “daleko mezi pohany.” VS 230.3
Až doposud se každá podrobnost proroctví úplně splnila, a počátek sedmdesáti týdnů, jest nade vší pochybnost stanoven na rok 457 př. Kr., a jejich uplynutí do roku 34. po Kr. Od tohoto roku lze snadno nalézti konec 2300 dnů. Sedmdesáte týdnů — 490 dnů — jsouce odečteny od 2300, ponechávají ještě 1810 dnů. Po uplynutí 490 dnů, mělo se ještě naplniti 1810 dnů. Od roku 34. po Kr. — 1810 roků sahá do roku 1844. Tudíž 2300 dnů z proroctví Daniele končí rokem 1844. Po uplynutí této veliké prorocké doby, dle svědectví anjela Božího,— “svatyně bude očistěna.” A tak čas očistění svatyně, — jak téměř všeobecně bylo věřeno, že nastane při druhém příchodu Krista, — byl určitě stanoven a označen. VS 230.4
Miller při bádání Písma, jemuž se věnoval aby dokázal, že jest zjevením Božím, neočekával z počátku nikterak, že dojde k závěru, k němuž nyní dospěl. Sám stěží mohl věřiti výsledkům svého bádání. Ale důkaz z Písma byl příliš jasný a přesvědčující, než aby mohl býti přehlížen aneb zavrhnut. VS 231.1