“I otevřín jest chrám Boží v nebi, a vidina jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho.”1Zjevení 11:19. Truhla Boží smlouvy jest ve svatyni svatých, druhém to oddělení svatyně. Při službě pozemského stánku, jež se konala “v podobenství a stínu věcí nebeských,”2Ep. K žid. 8:5. toto oddělení se otvíralo jenom v den očisťování za účelem očistění svatyně. Proto oznámení, že chrám se otevřel v nebi, a že archa Jeho smlouvy byla spatřena, vztahuje se k otevření svatyně svatých v nebeském chrámě roku 1844, kdy Kristus tam vstoupil, aby vykonal závěrečné dílo očisťování. Ti, kdož v důvěře následovali svého vznešeného Velekněze, když nastupoval svoji službu ve svatyni svatých, spatřili archu jeho smlouvy. Když zkoumali otázku svatyně, pochopili změnu Spasitelovy služby, a seznali, že nyní úřad Jeho jest před archou Boží, kde obětuje svoji krev za hříšníky. VS 263.1
Archa ve svato-stánku na zemi obsahovala dvě kamenné desky, na nichž byla napsána přikázání zákona Božího. Archa byla pouze schránou pro desky zákona, a přítomnost těchto Božích pravidel dodávala ji ceny a posvátnosti. Když chrám Boží byl otevřen v nebi, bylo lze viděti archu Jeho smlouvy. Uvnitř svatyně svatých, v svatyni nebeské, zákon Boží jest pečlivě uschován, — zákon, jejž Bůh sám vyhlásil uprostřed hromu na Sinai a jejž vlastním prstem napsal na dsky kamenné. VS 263.2
Zákon Boží ve svatyni nebeské jest velikým původem, jehož věrným opisem byla přikázání vepsaná na dsky kamenné, a zaznamenaná Mojžíšem v jeho pěti knihách. Ti, kdož porozuměli tomuto důležitému bodu, seznali svatý, nezměnitelný karakter Božského zákona. Spatřili, jako nikdy před tím, sílu a moc Spasitelových slov: “Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka, aneb jeden puntík nepomine ze zákona.” 1Mat. 5:18. Zákon Boží, jenž jest projevem Jeho vůle, opisem Jeho povahy, musí trvati věčně, “jako věrný svědek v nebi.” Ani jedno přikázání nebylo zrušeno, ani literka ani puntík nebyl změněn. Žalmista praví: “Na věky, o Hospodine, slovo tvé trvanlivé jest v nebesích.” “Nepohnutelní jsou všickni rozkazové jeho, upevněni na věčnou věčnost.” 2Žalm 119:89; 111:7, 8. VS 263.3