Před vykoupeným zástupem jest svaté město. Ježíš otevře dokořán perlové brány, a národové, kteří zachovávali pravdu, vejdou do něho. Tam spatří ráj Boží, domov Adamův v době jeho nevinnosti. Pak ozve se hlas, lahodnější než jakákoliv hudba, jež se kdy dotkla lidského sluchu, řkoucí: “Vaše rozepře, váš boj jest ukončen.” “Pojďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa.” VS 403.1
S nevyslovitelnou láskou Ježíš vítá svoje věrné “v radost jejich Pána.” Spasitel se raduje, že vidí v království slávy duše, jež byly zachráněny jeho smrtelnou bolestí a ponížením. A vykoupení budou sdíleti Jeho radost, až spatří mezi požehnanými ty, kteří byli získáni pro Krista jejich modlitbami, jejich pracemi a jejich láskyplnou obětí. Až se budou shromažďovati kolem velikého bílého trůnu, veselí nevýslovné naplní jejich srdce, až uzří těch, které získali pro Krista, a shledají, že někteří z nich získali opět jiných, a ti zase jiných, — všechny přivedené do přístavu klidu, aby tam položili své koruny k nohám Ježíšovým a velebili ho v nekonečných dobách věčnosti. VS 403.2