Celý bezbožný svět stojí seřaděn před soudnou stolicí Boží, obžalován z velezrady proti vládě nebeské. Nemají nikoho, kdo by je hájil; nemají omluvy; a rozsudek věčné smrti jest nad nimi vynesen. VS 418.1
Nyní jest zjevné všem, že odplatou za hřích není ušlechtilá neodvislost a život věčný, nýbrž otroctví, zkáza a smrt. Bezbožní vidí, čeho se pozbavili svým zpurným životem. Nesmírná a věčná míra lásky byla jimi zamítnuta, když jim byla nabízena; ale jak žádoucnou se jeví nyní býti! “Toto vše,” zvolá ztracená duše, “mohla jsem míti; ale raději jsem tyto věci odvrhla. Ó, jaká to zaslepenost! Vyměnila jsem mír, štěstí a čest za bídu, hanbu a zoufalství.” Všichni spatřují, že jejich vyloučení z nebe jest spravedlivé. Svými životy sami prohlásili: “Nebudeme míti tohoto Ježíše, aby vládl nad námi.” VS 418.2
Jako omámeni patřili bezbožní na korunovaci Syna Božího. V rukou Jeho zří desky Božího zákona, ustanovení, jež zamítali a přestupovali. Jsou svědky, kterak zachránění jsou udiveni, okouzleni a nadšeni; a když se vlna souladu vznese nad množstvím mimo město, tu zvolají jednohlasně: “Velicí a pře-divní jsou skutkové tvoji, Pane Bože všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi svatých.” 1Zjevení 15:3. A padajíce na zem, uctívají Knížete života. VS 418.3