Před obnovou nalézaly se tu a tam výtisky bible, ale v malém počtu; leč Bůh nedovolil, aby Jeho slovo bylo úplně zničeno. Jeho pravdy neměly zůstati ukryté navždy. Mohl tak snadno uvolniti slova života jako mohl otevříti dvéře žalářů a zlomiti železné závory bran, aby osvobodil Své služebníky. V různých zemích Evropy byli mužové řízeni Duchem Božím, aby pátrali po pravdě, jako po skrytých pokladech. Prozřetelností přivedeni ke svatým Písmům, zpytovali posvátné stránky s horlivým zájmem. Byli ochotni přijati světlo, byť je to i stálo jakoukoliv cenu. Jako nebesy seslaní poslové se objevovali, trhajíce řetězy bludu a pověry, a vyzývajíce ty, kteří tak dlouho byli zotročeni, aby povstali a zajistili si svou svobodu. VS 57.1
Vyjímaje Valdenské, slovo Boží bylo po staletí uzavřeno v jazycích známých toliko učencům; ale nastávala doba, kdy Písma měla býti překládána a dána lidem rozličných zemí v jejich mateřském jazyku. VS 57.2
Ve čtrnáctém století vyvstal v Anglii muž, jemuž mělo se dostati jména “Jitřenka Reformace” — Jan Wyklif. Veliký odpor proti Římu, který mu bylo dopřáno vysloviti, neměl býti nikdy umlčen. Toto ohražení se zahájilo zápas, jenž měl vyvrcholiti ve vyprostění jednotlivců, církve i národů z pod jha Říma. VS 57.3
Wyklifovi dostalo se hojného vychování, a bohabojnost byla u něho počátkem moudrosti. V koleji vyznamenával se vroucí zbožností jako i vynikajícím nadáním a zdravým úsud- kem. Ve své touze po vědách, přál si seznámiti se se všemi obory učeností. Byl vzdělán ve školské moudrosti, v naukách a pravidlech církevních i v občanském zákonu, zejména pokud se to týkalo jeho vlasti. V jeho pozdějších pracích uplatnil se vliv tohoto vzdělání v mládí. Důkladná znalost, vypočítavé moudrosti jeho doby, umožnila mu odhaliti její chyby; a zkou-máním národního a církevního práva, připravil se pro velký zápas za občanskou a náboženskou svobodu. Ač dovedl vládnouti zbraněmi, získanými ze slova Božího, osvojil si též rozumovou kázeň školskou a vyznal se v obratných způsobech. Síla jeho vloh a obsáhlost a důkladnost jeho vědění, vynucovaly si úctu u přátel i odpůrců. VS 57.4
Když se ještě učil v koleji, obrátil Wyklif svou pozornost k Písmu sv. a zkoumal jej s tou důkladností, jež mu umožnila ovládnouti učenost školskou. Až do té doby pociťoval veliký nedostatek duševní, který ani jeho bádání školské, ani učení církve nedovedlo ukojiti. V slově Božím našel to, co před tím marně hledal. Zde viděl zjevený plán spasení a Krista jakožto jediného obhájce člověka. Věnoval se službě Kristově a rozhodl se hlásati pravdy, jež objevil. VS 58.1
Wyklif, jako všichni potomní buditelé, nemohl předvídati při zahájení svého díla, bude-li schopným jej vésti. Sám se nepostavil zúmyslně v odpor proti Římu. Ale oddanost a milovnost pravdy musela ho nutně přivésti do sporu s klamem. Čím jasněji rozpoznával bludy papežství, tím vážněji uznával učení bible. Viděl, že Řím prodal slovo Boží za lidskou pověst’; neohroženě obvinil kněžstvo, že zavrhlo Písmo, a požadoval, aby bible byla vrácena lidu a její původ a vážnost obnoveny v církvi. VS 58.2
Wyklif byl schopným a vážným učitelem a výmluvným kazatelem, a jeho život byl ztělesněním pravd, které hlásal. Jeho znalost Písma, síla jeho rozumu, čistota jeho života, nezlomná jeho odvaha a bezúhonnost, získaly mu všeobecnou úctu a důvěru. Mnohým lidem se znelíbilo jejich dřívější učení, a když poznali nepravost převládající v římské církvi, tu s netajenou radostí vítali pravdy zjevované Wyklifem; ale pa- pežšti vůdcové zuřili, když spozorovali, že tento hlasatel obnovy nabývá většího vlivu než oni sami. VS 58.3