Jiným zlem, proti kterému vedl tento obnovitel dlouhý a rozhodný boj, byly řády žebravých mnichů. Mniši ti zaplavovali Anglii, jsouce pohromou pro pokrok i blahobyt země. Průmysl, výchova, mravnost, vše podléhalo jejich ničivému vlivu. Zahálčivý a žebravý život mnichů byl nejen těžkým břemenem pro jmění lidu, ale uváděl též v opovržení užitečnou práci vůbec. Mládež se znemravňovala a kazila. Vlivem mnichů mnozí byli svedeni, aby vstoupili do kláštera a věnovali se životu mnišskému, a to nejen bez svolení svých rodičů, ale dokonce i bez jejich vědomí a proti jejich rozkazu. Papež dal těmto mnichům moc slyšeti zpověď a udíleti odpustky. To se stalo pramenem velkého zla. Zisku lační mniši udělovali rozhřešení velmi ochotně, tak že zločinci všeho druhu se k nim utíkali, a následkem toho rychle se rozmáhaly nejhorší neřesti. Nemocní a chudí museli trpěti, zatím co dary, jež jim mohly uleviti, hrnuly se mnichům, kteří hrozbami vymáhali almužny od lidu obviňujíce z bezbožnosti ty, kdo jejich řádům nedávali dary. Ač mniši předstírali chudobu, jejich bohatství stále vzrůstalo a jejich nádherné budovy a rozmařilé, bohaté hostiny prozrazovaly příčinu stále vzrůstající chudoby národa. Trávíce život v přepychu a radovánkách, vysílali na svá místa nevzdělané muže, kteří dovedli pouze vyprávěti zázračné povídky, pověsti, a žerty pro pobavení, a tím lid ještě více ohlupovali. Mniši udržovali stále lid pod svým vlivem a ukládali jim věřiti, že veškerá náboženská povinnost spočívá v uznávání vlády papežské, uctívání svatých a udělování darů mnichům, a že to úplně dostačí k zajištění si místa v nebesích. VS 59.2
Zbožní a učení mužové usilovali o to, aby zlepšili tyto mnišské řády; ale Wyklif, bystře vše prohlédnuv, udeřil na samý kořen zla, prohlásiv, že celá soustava jest nesprávná a měla by býti zrušena. VS 60.1
Začal psáti a uveřejňovati spisy proti mnichům, ale při tom nejednalo se mu ani tak o to, aby s nimi vešel ve spor, nýbrž aby spíše obrátil mysl lidu k učení bible a k jejímu Původci. Prohlašoval, že papež nemá o nic větší právo odpouštěti aneb vyobcovati než obyčejný kněz, a že nikdo nemůže býti opravdu vyobcován z církve, pokud na sebe neuvalil odsouzení Boží. VS 60.2
Nemohl býti účinněji sestrojen podkop na povalení té obrov-ské stavby duševního i světského panství, jíž papež vybudoval, a v níž duše i těla milionů byla vězněna. VS 60.3