Evangelium bylo přineseno do Čech již v devátém století. Bible byla překládána, a bohoslužby se konaly v českém jazyku. Ale když se rozmohla moc papežská, bylo slovo Boží zatemněno. Řehoř VII, jenž si obral za úkol pokořiti pýchu králů, usiloval neméně o zotročení lidu, a za tím účelem byl vydán výnos, zakazující konání bohoslužeb v českém jazyku. Papež prohlásil, “že Všemohoucímu se líbí, když Jeho uctívání koná se v neznámé řeči, a že mnohé bludy a kacířství povstaly z nezachovávání tohoto pravidla.”1Wylie, kn. 3, kap. 1. Tím Řím rozkazoval, že světlo slova Božího má býti uhašeno, a lid uvržen do tmy. Ale nebesa se postarala o jiné prostředky zachování církve. Mnozí Valdenští a Albingenští, vypuzení ze svých domovů ve Francii a v Italii, přišli do Čech. Ač se neodvážili učiti veřejně, pracovali horlivě tajně. Tak pravá víra se uchovávala od staletí do staletí. VS 67.1
Před dobou Husovou byli v Čechách mužové, kteří povstali, aby veřejně odsoudili zkaženost v církvi a zvrhlost lidu. Jejich působení vyvolávalo všeobecný zájem. Strach kněžské nadvlády procitl a pronásledování učedníků evangelia bylo zahájeno. Byli donuceni konati bohoslužby v lesích a na horách, ano i pronásledováni vojáky a mnozí usmrceni. Po krátké době bylo nařízeno, že všichni, kteří odpadnou od římské bohoslužby, mají býti upáleni. Ale zatím co křesťané obětovali životy, hleděli vstříc vítězství své věci. Jeden z těch, kte- ří “věřili, že spásy lze dosíci toliko vírou v ukřižovaného Spa-sitele,” prohlásil umíraje: “Zuření nepřátel pravdy nyní nás přemáhá, ale nebude tomu tak vždycky; povstane někdo z obecného lidu, bez meče a vlády a proti němuž nebudou moci nic dokázati.”1Wylie, kn. 3, kap. 1. Doba Lutherova byla ještě daleko, ale již někdo povstával, jehož svědectví proti Římu mělo ohromiti národy. VS 67.2