Lutherovi rodiče věnovali velkou péči výchově a výcviku svých dítek. Snažili se jim vštípiti poznání Boha a křesťanské ctnosti. Syn často slyšel, jak otec se modlí, aby jeho dítě bylo pamětlivo jména Božího a aby přispělo jednou k rozšíření Jeho pravdy. Rodiče horlivě využívali každé výhody mravní i rozumové výchovy, pokud to bylo možno, při jejich denní klopotě. Usilovali vážně a vytrvale o to, aby vedli dítky k životu zbožnému a užitečnému. Při stálosti a síle své povahy byli někdy až příliš přísní; ale syn sám, ač si byl vědom, že v některém ohledu chybují, spíše jejich kázeň schvaloval než zavrhoval. VS 89.4
Ve škole, kam posílán byl v útlém mládí, Luther se setkával s drsností a dokonce i s násilím. Rodiče jeho byli tak velice chudí, že při chození do školy v jiné osadě musel si po nějaký čas vyžebrávati potravu zpíváním od domu k domu, a často trpěl hlad. Chmurné, pověrečné myšlenky náboženské, jež tehdy panovaly, plnily ho strachem. Často ležel za noci se sklíčeným srdcem, s chvěním zíraje do temné budoucnosti, ve stálé hrůze při pomyšlení na Boha, jakožto na přísného, neúprosného soudce, místo jako na laskavého, nebeského otce. VS 90.1
Ale přes mnohé a velké překážky Luther spěl odhodlaně k vysoké úrovni mravní, a rozumové dokonalosti, jež vábila jeho ducha. Prahnul po vědění, a vážná opravdová povaha vedla jej spíše k touze po trvalém a užitečném, než po zdánlivě krásném a zbytečném. VS 90.2
Když u věku osmnácti let vstupoval na kolej v Erfurtě, bylo jeho postavení příznivější, a vyhlídky lepší než v letech dřívějších. Jeho rodiče šetrností a příčinlivostí něco si ušetřili a mohli mu nyní poskytovati veškerou potřebnou pomoc. Vliv pak rozumných přátel rozptýlil chmurné účinky jeho dřívější výchovy. Oddal se učení nejlepších spisovatelů, pilně rozbíral jejich bohaté myšlenky a osvojoval si moudrost moudrých. I pod kázní svých prvních učitelů jevil záhy zvláštní soudnost; a za příznivých vlivů jeho duše se rychle vyvíjela. Úžasná paměť, živá obrazotvornost, bystrost úsudku a neúmorná píle, záhy mu dobyly nejpřednější místo mezi jeho soudruhy. Duševní kázeň zdokonalovala jeho mysl a probouzela duševní činnost i vnímavost, čímž se připravoval pro budoucí zápasy duševní. VS 90.3
Bohabojnost sídlila v srdci Lutherově, umožňujíc mu uchovávati si stálost úmyslu a vedouc jej k hluboké úctě k Pánu. Stále si byl vědom závislosti na Božské pomoci, a nikdy ne-zapomínal zahajovati den modlitbou, zatím co jeho srdce usta-vičně vysílalo prosby o pomoc a podporu. “Upřímná modlitba,” říkával často, “jest tou lepší částí učení.”1 D’Aubigné: “History of Reformation,” XVI. stol., kn. 2, kap.2. VS 91.1