Sněm nyní požadoval, aby se Luther před ním objevil. Přes všechny prosby, odpory a hrozby Aleandrovy, dal císař konečně svolení, a Luther byl vyzván, aby se dostavil na sněm. S obsílkou byl vydán ochranný list, zaručující mu bezpečný návrat. Obé bylo dopraveno do Wittenberku poslem, jenž měl provázeti Luthera do Wormsu. VS 111.2
Luther nepodnikl nebezpečnou cestu sám. Kromě císařského posla rozhodli se ho provázeti jeho tři nejvěrnější přátelé. Melanchton toužebně si přál jiti s ním. Jeho srdce bylo připoutáno k Lutherovu, a byl ochoten jiti za ním do žaláře i na smrt. Ale jeho žádost byla odmítnuta. Kdyby Luther zahynul, naděje obnovy musely se soustřediti na tohoto mladého spolupracovníka. Při loučení s Melanchtonem Luther pravil: “Nevrátím-li se, a jestli moji nepřátelé mne zahubí, pokračuj v učení a stůj pevně při pravdě. Pracuj na mém místě.”1D’Aubigné, kn. 7, kap.7. VS 111.3