Tausen, “Reformátor Dánska,” byl synem rolníka. Chlapec brzy jevil známky duševní ráznosti; toužil po vzdělání; avšak toto mu bylo odepřeno okolnostmi jeho rodičů, a tak vstoupil do kláštera. Čistota jeho života a jeho pilnost a věrnost, získaly mu přízeň jeho představeného. Zkoušky vykazovaly, že má nadání, které slibovalo v budoucí době dobrou službu církvi. Bylo usnešeno dáti mu vzdělání na některé z universit Německa aneb Nizozemí. Mladý žák měl dovoleno sám si vybratí školu s jedním vyhražením, — že nesmí jiti do Wittenberku. Žák církve neměl býti ohrožen jedem kacířství Tak mluvili mniši. VS 178.3
Tausen se odebral do Kolína nad Rýnem, který tehdy byl jako i nyní, pevností římsko-katolictví. Zde se mu brzy zhnu silo tajemnůstkářství učitelů. Asi v téže době obdržel Lutherovy spisy. Četl jich s údivem a s radostí, a velmi toužil užívati osobního poučení reformátora. Avšak učiniti tak, musel by se odvážiti klásti odpor vůči svému klášternímu představenému, a pozbaviti se jeho podpory. Rozhodnutí bylo záhy učiněno, a za nedlouho byl zapsán co student ve Wittenberku. VS 179.1
Vrátiv se do Dánska, opět vstoupil do kláštera. Dosud žád_ ný jej nepodezříval z Lutheránství; sám pak nezjevil své ta-jemství, ale snažil se, bez vzbuzení předsudků svých společníků, vésti jich k čistšímu a světějšímu životu. Otevřel bibli, a vysvětloval její pravý smysl, a posléze kázal jim Krista, co spravedlnost hříšníků a jedinou naději jejich spásy. Hněv jeho převora byl veliký, neb on skládal v něm naděje na chrabrého zastance Říma. Ihned byl odstraněn do jiného kláštera, a odkázán na svoji celu, pod přísným dohledem. VS 179.2