Úmysl, kterým se začal zabývati, totiž aby dal lidu Písmo svaté Nového Zákona v jeho vlastní řeči, byl nyní posílen, a on neprodleně dal se do díla. Byv vyštván z domova pronásle-dováním, odešel do Londýna, a tam po nějaký čas nerušeně pokračoval ve své práci. VS 184.3
Ale opětně zuřivost papeženců dohnala ho k útěku, a on se rozhodl uchýliti se do Německa. Dvakráte byla jeho práce přerušena; ale když mu zakázali tisknouti v jednom městě, tu odebral se do jiného. VS 184.4
Konečně odbral se do Wormsu, kde před několika lety Luther hájil evanjelium před sněmem. V tomto starém městě žili mnozí přátelé náboženské nápravy, a Tyndale pracoval dále bez překážek. Tři tisíce výtisků Nového Zákona bylo brzy rozebráno, a nové vydání následovalo téhož roku. VS 184.5
Tyndale byl zradou vydán v ruce svých nepřátel, a byl uvězněn po mnoho měsíců. Na konec ovědčíl svoji víru mučed-nickou smrtí; avšak zbraně, které připravil, umožnily jiným vojínům vésti boj po celá staletí až do naší doby. VS 185.1
Latimer hlásal s kazatelny, že bible má býti čtena v jazyku lidu. Barnes a Frith, věrní přátelé Tyndalovi, povstali na obranu pravdy. Ridleys a Cranmer jich následovali. Tito vůdcové anglické obnovy byli muži učení, a většina z nich požívala pro svoji horlivost a zbožnost, úcty i ve společnosti přívrženců Říma. Jejich znalost tajemství římského Babylonu dodávala veliké váhy jejich svědectvím proti němu. VS 185.2
Hlavní zásada, zachovávaná těmito šiřiteli obnovy byla táž, — kterou hlásali Waldenští, Wyklif, Luther, Zwingli a ti, kdož se k nim připojili, — byla to neomylná moc svatého Písma, jakožto pravidla víry i života. Upírali papežům, sněmům, církevním otcům a králům právo na dozor nad svědomím člověka ve věcech náboženských. Bible byla jejich vrchní mocí, a z její nauky dokazovali všechno své učení a názory. Víra v Boha a v Jeho slovo sílila tyto svaté muže, když obětovali své životy na hranicích. “Buď dobré mysli,” zvolal Latimer k svému spolu-mučedníku, když již plameny umlčovaly jejich hlasy, “dnes zazžhneme z Boží milosti v Anglii takovou svíci, jež doufám, nikdy neuhasne.”1“Works of Hughes Latimer,” Svaz. I., str.XIII.,(vyd. od Parker Socy) VS 185.3