Zavedení evanjelického učení jako národního náboženství v Anglii, zmírnilo pronásledování, ale úplně jej nezastavilo. Nadvláda papeže byla zavržena, ale na místě jeho byl nastolen panovník jako hlava církve. Služba církevní se ještě velice odchylovala od čistoty a jednoduchosti evanjelia. VS 187.4
Veliké zásadě náboženské svobody nebylo dosud porozu-měno. Ačkoliv evanjeličtí panovníci zřídka jen postupovali tak ukrutně proti kacířství jako Řím, přece nebylo uznáváno právo každého člověka, aby uctíval Boha dle svého vlastního svědomí. Ode všech se požadovalo, aby přijímali učení a za-chovávali takové způsoby, jaké byly předpisovány uznávanou církví. Rozkolníci byli pronásledováni více nebo méně po celou řadu století. VS 187.5
Jako za dnů apoštolských, pronásledování obrátilo se ve prospěch šíření evanjelia. V hnusném vězení, zaplněném vyvr- heli a zločinci, dýchal Jan Bunyan čistý nebeský vzduch, a tam napsal svoji podivuhodnou knihu o poutníkově cestě ze země zkázy do nebeského města. Po dvě století tento hlas ze žaláře Bedfordského mluvil s pronikavou silou k srdcím lidským. Bunyanova “Cesta Křesťana” a “Milost hojná pro vůdce hříšníků” přivedly mnohých na cestu života. VS 187.6