59. kapitola — “Dům Izraelský”

Zvěstováním pravd věčného evangelia všem národům, lidem všech plemen a jazyků, splňuje dnes církev Boží na zemi staré proroctví, v němž se praví, že “zkvetne a zroste Izrael, a naplní povrch zemský ovocem” Izajáš 27,6. Následovníci Ježíšovi ve spolupráci s nebeskými bytostmi rychle dobývají pustá místa na zemi; a výsledkem jejich působení je vzrůst hojného ovoce vzácných duší. Rozšiřování pravdy bible posvěcenou církví přináší dnes synům člověka jako nikdy předtím dobrodiní, naznačené před staletími v zaslíbení daném Abrahámovi a celému Izraeli — církvi Boží na zemi ve všech dobách — jež zní: “Požehnám tobě,…a budeš požehnání.” 1. Mojžíšova 12,2.PK 462.1

Toto zaslíbení, že se jim dostane požehnání, se mělo ve velké míře naplnit ve staletích, jež následovala po návratu Izraelských ze zemí jejich zajetí. Záměrem Božím bylo, aby se celá země připravila na první příchod Kristův, právě tak jako se dnes připravuje cesta pro jeho druhý příchod. Když se končila léta jejich ponižujícího vyhnanství, dal Bůh lidu Izraele skrze Zachariáše milostivé ujištění: “Navrátil jsem se k Sionu, a bydlím u prostřed Jeruzaléma, aby sloul Jeruzalém městem věrným, a hora Hospodina zástupů horou svatosti.” A o svém lidu Bůh pravil: “Aj,…. já budu jejich Bohem v pravdě a v spravedlnosti.” Zacharjáš 8,3.7.8.PK 462.2

Tato zaslíbení byla podmíněna poslušností. Hříchy, které byly pro Izraelské tak příznačné před jejich zajetím, se už neměly opakovat. “Soud pravý vynášejte,” napomenul Hospodin ty, kdož se účastnili obnovy: “a milosrddenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému. A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskute, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém.” “Mluvte pravdu každý s bližním svým, pravý a pokojný soud vynášejte v branách svých.” Zacharjáš 7,9.10; 8,16.PK 462.3

Hojná byla odměna, časná i duchovní, jež byla zaslíbena těm, kdož budou uvádět v život tyto zásady spravedlnosti. “Rozsívání máte pokojné,” praví Hospodin; “vinný kmen vydává ovoce své, a země vydává úrodu svou, nebesa také dávají rosu svou, a to všecko dávám v dědictví ostatkům lidu tohoto. A tak stane se, že jakož jste byli zlořečením mezi pohany, ó dome Judský a dome Izraelský, tak zase vás chrániti budu, a budete požehnáním.” Zacharjáš 8,12.13.PK 463.1

Babylónské zajetí účinně vyléčilo Izraelské z uctívání rytin a obrazů. Po svém návratu z vyhnanství věnovali velkou pozornost náboženské výchově a zkoumání toho, co bylo psáno v knize zákona a v prorocích o uctívání pravého Boha. Znovzřízení chrámu jim umožnilo konat obřadní služby ve svatyni. Pod vedením Zorobábela, Ezdráše a Nehemiáše se znovu smlouvou zavázali, že budou zachovávat všechna přikázání a ustanovení Hospodinova. Období blahobytu, které pak nastalo, bylo jasným důkazem toho, že Bůh je ochoten prominout a odpustit. Přesto se znovu a znovu s osudnou krátkozrakostí odvraceli od svého slavného určení a sobecky si přivlastňovali to, co mělo přinést uzdravení a duchovní život nesčíslným zástupům.PK 463.2

Toto neplnění božského záměru se zvlášť projevovalo za dnů Malachiášových. Posel Hospodinův vystoupil se vší přísností proti zlům, jež olupovaly Izrael o časné blaho a duchovní sílu. Když káral hříšníky, nešetřil prorok ani kněží, ani lid. “Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše” znamenalo, že nelze zapomínat na poučení minulosti a že je nutno věrně zachovávat smlouvu, kterou Hospodin učinil s domem Izraelským. Jen upřímným pokáním možno získat požehnání Boží. “Protož nyní,” naléhal prorok, “kořtež se tváři Boha silného, aby nám milost učinil.” Malachiáš 1,1.9.PK 463.3

Žádný dočasný poklesek Izraele nemohl však zavinit, aby byl zmařen odvěký plán na vykoupení lidstva. Ti, k nimž mluvil prorok, mohli sice nedbat jeho poselství, avšak úmysly Hopsodinovy přesto spěly neochvějně ke svému úplnému splnění. “Od výchdou slunce až na západ jeho,” pravil Hospodin skrze svého posla, “veliké bude jméno mé mezi národy, a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému, a oběť čistá. Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy.” Malachiáš 1,11.PK 463.4

Bůh učinil kdysi se syny Lévi smlouvu “života a pokoje”, smlouvu, která by byla přinesla nevýslovné požehnání, kdyby byla bývala zachovávána. A tuto smlouvu chtěl nyní Hospodin obnovit s těmi, kteří byli kdysi duchovními vůdci, avšak přestoupením přišli “v potupu a v nevážnost všemu lidu” Malachiáš 2,5.9.PK 464.1

Slavnostně byli přestupníci upozorněni, že se blíží den soudu a že Hospodin postihne každého přestupníka rychlou zkázou. Avšak nikdo nebyl ponechán bez naděje. Malachiášova proroctví o soudu byla provázena výzvou k tvrdošíjným, aby se usmířili s Bohem. “Navraťtež se ke mně,” vyzýval je Hospodin, “a navrátím se k vám.” Malachiáš 3,7.PK 464.2

Zdá se, že takovému pozvání musí vyhovět každý. Bůh nebes žádá své zbloudilé dítky, aby se k němu navrátily, aby s ním mohly opět spolupracovat při provádění jeho díla na zemi. Hospodin vztauje svou ruku, aby uchopil ruku Izraele a pomohl mu kráčet po úzké cestě sebezapření a sebeobětování, aby se s ním podíleli na dědictví jako synové Boží. Vyhoví tomuto pozvání? Poznají, že je to jejich jediná naděje?PK 464.3

Jak zarmucující, čteme-li, že za dnů Malachiáše Izraelští váhali, mají-li potlačit svou pýchu a rychle a ochotně uposlechnout a upřímně spolupracovat! V jejich odpovědi: “Včem bychom se navrátiti měli?” je patrné sebeospravedlňování. Malachiáš 3,7.PK 464.4

Hospodin ukazuje svému lidu na jeden z jeho zvláštních hříchů. “Loupiti-liž má člověk Boha,” ptá se, “že vyloupíte mne?” Neposlušní nejsou stále přesvědčeni o hříchu a dotazují se: “V čem tě loupíme?” Malachiáš 3,8.PK 464.5

Zcela jasná je odpověď Hospodinova: “V desátcích a obětech. Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko. Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů. I budou vás blažiti všickni národové; nebo vy budete zemí rozkošnou, praví Hospodin zástupů.” Malachiáš 3,8-12.PK 464.6

Bůh žehná dílu lidských rukou, aby mu lidé mohli vrátit jeho díl. Dává jim sluneční svit a déšť, dává kvést rostlinám; dává zdraví a schopnost získávat prostředky. Všechna požehnání pocházejí z jeho štědré ruky a on jen žádá, aby lidé projevovali svou vděčnost a vraceli mu část v desátcích a obětech — jako projev díků, jako dobrovolné oběti a oběti za hřích. Mají věnovat své prostředky pro službu Boží, aby se vinice Boží nestala holou pouští. Mají uvažovat, co by učinil Hospodin, kdyby byl na jejich místě. Mají všechny nesnadné věci odevzdávat v modlitbě Bohu. Mají projevovat nezištný zájem o budování díla božího ve všech částech světa.PK 465.1

Skrze taková poselství, jaká jim přinesl Malachiáš, poslední z proroků Starého zákona, a také skrze útlak, který na sobě pocítili od svých pohanských nepřátel, si Izraelští nakonec vštípili, že pravé blaho závisí na poslušnosti zákona Božího. U mnohých z nich však poslušnost nebyla výrazem víry a lásky. Jejich pohnutky byly sobecké. Okázalá služba jim sloužila za prostředek k získání národní velikosti. Vyvolený národ se nestal světlem světu, nýbrž uzavřel se světu z opatrnosti, aby nebyl sveden k modloslužebnictví. Omezení, jež vydal Bůh a jež zapovídala sňatky mezi lidem Božím a pohany a zakazovala Izraeli účastnit se modlářských obřadů okolních národů, byla převrácena tak, že vytvořila dělící zeď mezi Izraelskými a všemi ostatními národy, jež oddělila druhé od těch požehnání, která měl Izrael podle příkazu Božího přinést světu.PK 465.2

Současně se však Židé svými hříchy sami odlučovali od Boha. Nedokázali poznat, jak hluboký duchovní význam má jejich symbolická služba. Ve své samolibosti spoléhali na své vlastní skutky, věřili v oběti samy, místo aby spoléhali na zásluhy toho, na kterého to všechno poukazovalo. A tak “usilujíce o to, aby postavili svou vlastní spravedlnost”, budovali na pouhém formalismu. Římanům 10,3. Nedostávalo se jim Ducha Božího a milosti Boží a tento nedostatek se snažili nahradit přísným zachováváním náboženských úkonů a obřadů. Protože se nespokojovali ustanoveními, jež vydal Bůh, zatěžovali božská přikázání četnými požadavky, jež sami vymýšleli. Čím více se vzdalovali Bohu, tím přísnější byli v zachovávání těchto vnějších forem.PK 465.3

Pro všechny tyto zbytečné a obtížné požadavky bylo lidu prakticky nemožno zachovávat zákon. Velké zásady spravedlnosti zjevené v Desateru a slavné pravdy naznačené v symbolické službě byly rovněž zatemněny, pohřbeny pod nánosem lidských zvyků a ustanovení. Ti, kdož opravdu chtěli sloužit Bohu a kdož se snažili zachovávat všecken zákon, jak jej předpisovali kněží a vládci, úpěli pod těžkým břemenem.PK 466.1

Jako národ byl lid Izraele srdcem i životem tak vzdálen Bohu, že i když toužil po příchodu Meisáše, nemohl mít správné ponětí o povaze nebo poslání zaslíbeného Vykupitele. Místo aby toužili po vykoupení z hříchu, po slávě a pokoji svatosti, upírali se srdcem k vysvobození z područí svých národních nepřátel a k obnovení světské moci. Těšili se, že Meisáš přijde jako vítězný dobyvatel, aby zlámal všechna jha a vyzvedl Izrael, aby vládl nad všemi národy. Tak se satanu podařilo připravit srdce lidí, aby zavrhli Spasitele, až přijde. Jejich pýcha a nesprávné pochopení jeho povahy a poslání jim nedovolí, aby spravedlivě zvážili důkazy o jeho mesiášství.PK 466.2

Po více než tisíc let čekal židovský národ na příchod zaslíbeného Spasitele. Na této události spočívaly jeho nejskvělejší naděje. Po tisíc let bylo jeho jméno vzýváno v písních a proroctvích, při chrámových obřadech i v rodinných modlitbách, a když pak přišel, nepoznali v něm Mesiáše, na kterého tak dlouho čekali. “Přišle do svého vlastnictví, ale jeho vlastní ho nepřijali.” Jan 1,11. Jejich srdcím milujícím svět byl Milovaný nebes “jako kořen z země vyprahlé”. V jejich očích neměl “podoby ani krásy” (Izajáš 53,2); nepozanli v něm krásu, pro niž by po něm měli toužit.PK 466.3

Celý život Ježíše Nazaretského, strávený mezi židovským lidem, byl výčitkou jejich sobectví, jež se projevilo v jejich neochotě uznat spravedlivé požadavky Vlastníka vinice, na niž byli přijati za vinaře. Nenáviděli ho, protože byl příkladem pravdivosti a zbožnosti; a když nadešla konečná zkouška, zkouška, která znamenala poslušnost k věčnému životu nebo neposlušnost k věčné smrti, zavrhli Svatého izraelského a stali se odpovědnými za jeho ukřižování na kříži Golgoty.PK 466.4

V podobeenství o vinici, které Kristus pronesl, když se blížil konci svého působení na zemi, upozornil židovské učitele na to, že se Izraeli dostalo hojnosti požehnání, a že proto má Bůh právo na jejich poslušnost. Jasně jim vyložil, jak slavný je záměr Boží, který mohou splnit, budou-li poslušni. Odhrnul závoj zakrývající budoucnost a ukázal, jak se celý národ připravuje o požehnání Boží a přivolává na sebe zkázu tím, že neplní úmysl Boží.PK 467.1

“Byl hospodář, jenž vysázel vinici,” pravil Kristus, “ohradil ji plotem, vykopal v ní lis a vystavěl hlídkovou věž, pak ji pronajal vinařům a odcestoval.” Matouš 21,33.PK 467.2

Spasitel tím mínil “vinici Hospodina zástupů”, kterou prorok Izaiáš před staletími prohlásil za “dům Izraelský” Izajáš 5,7.PK 467.3

“Když pak se přiblížila doba plodů,” pravil Kristus dále, majitel vinice “poslal své služebníky k vinařům, aby přijal své plody. Vinaři chytili jeho služebníky a jednoho zbili, druhého usmrtili, třetího zkamenovali. Zase poslal jiné služebníky, větší počet než poprvé, i učinili jim stejně. Naposled pak k nim poslal svého syna, mysle si: Zastydí se před mým synem. Vinaři však, spatřivše syna, pomysleli si: To je dědic. Pojďte, zabijme jej a zmocněme se jeho dědictví. I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili.” Matouš 21,34-39.PK 467.4

Když předestřel před kněžími jejich vrcholný čin nepravosti, položil jim Kristus otázku: “Až tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?” kněží sledovali vyprávění s nejhlubším zájmem; aniž uvažovali o tom, že vyprávění se vztahuje na ně, odpověděli společně s lidem: “Jako zlé je zle zahubí a pronajme vinici jiným vinařům, kteří mu budou dávat plody v náležitý čas.” Matouš 21,40.41.PK 467.5

Nevědomky vynesli soud sami nad sebou. Ježíš na ně pohlédl a oni poznali, že svým pronikavým zrakem čte tajemství jejich srdcí. Jeho božství zazářilo před nimi neklamnou mocí. Poznali ve vinařích obraz sebe samých a zvolali: “To uchraň Bůh!”PK 467.6

Vážně a soucitně se jich Kristus zeptal: “Nikdy jste nečtli v Písmech: Kámen, kterým stavitelé pohrdli, ten se stal kamenem úhelným. Od Pána se jím stal a v našich očích je úžasem? Proto vám pravím: Vám bude království Boží odňato a dáno národu, který dává jeho plody. Kdo na ten kámen padne, roztříští se, a na koho on padne, rozdrtí jej.” Matouš 21,42-44.PK 467.7

Kristus by byl odvrátil zkázu od židovského národa, kdyby jej byl tento národ přijal. Avšak závist a řevnivost způsobila, že národ se s ním nesmířil. Izraelští se rozhodli, že Ježíše z Nazareta nepřijmou za Mesiáše. Odmítli světlo světa a od té doby zastírala jejich život tma jako tma půlnoční. Židovský národ stihl předpověděný osud. Jejich zkázu způsobily jejich divé, neovládané vášně. V slepé zlobě hubili jeden druhého. Jejich vzpurnost, tvrdošíjnost a pýcha přivodily na ně hněv jejich římských utlačovatelů. Jeruzalém byl zničen, chrám ležel v rozvalinách a místo, na němž stál, bylo zoráno jako pole. Synové Judští hynuli nejstrašnějšími způsoby. Milióny jich bylo prodáno, aby sloužili jako otroci v pohanských zemích.PK 468.1

To, co Bůh zamýšlel učinit pro svět skrze Izrael, vyvolený národ, vykoná nakonec skrze svou církev na zemi. Pronajímá svou “vinici jiným vinařům”, tj. lidu zachovávajícímu jeho smlouvu, kteří mu věrně dávají “plody v náležitý čas” Matouš 21,41. Hospodin má na této zemi vždy věrné zástupce, kteří berou zájmy Boží za své. Tito svědkové Boží jsou počítáni k duchovnímu Izraeli a vyplní se jim všecka zaslíbení smlouvy, kterou dal Hospodin svému národu v dávných dobách.PK 468.2

Církev Boží může dnes působit k tomu, aby se uskutečňoval božský plán na spasení ztraceného ldistva. Po mnoho století trpěl lid Boží omezováním svých svobod. Hlásání ryzího evangelia bylo zakázáno a ti, kdož se opovážili neuposlechnout lidských příkazů, byli stíháni nejpřísnějšími tresty. Proto zůstávala velká duchovní vinice Hospodinova téměř celá neobdělána. Lid byl připravován o světlo slova Božího. Tma bludu a pověr hrozila, že vymaže známost pravého náboženství. Církev Boží na zemi byla v celém dlouhém období nelítostného pronásledování vpravdě v takovém zajetí, v jakém byly dítky Izraele, žijící v zajetí v Babylóně v období svého vyhnanství.PK 468.3

Avšak díky Bohu není už dnes církev Boží v otroctví. Duchovnímu Izraeli byly obnoveny výsady, jež byly poskytnuty lidu Božímu v době jejich vysvobození z Babylóna. Ve všech končinách země nachází u všech lidí odezvu poselství poslané z nebe, o němž Jan ve zjevení prorokoval, že bude hlásáno před druhým příchodem Kristovým: “Bojte se Boha a dejte mu čest, neboť přišla hodina jeho soudu.” Zjevení 14,7.PK 468.4

Již nemají zástupy zla moci držet církev v zajetí, neboť “padl, padl Babylón, to město veliké,” který opájí “všecky národy vínem vášně své necudnosti,” a duchovnímu Izraeli se dostává poselství: “Vyjděte z něho, můj lide, abyste nebyli účastni jeho hříchu a neměli podílu v jeho ranách” Zjevení 14,8; 18,4. Jako zajatí vyhnanci uposlechli poselství: “Utecte z prostředku Babylóna” (Jeremjáš 51,6) a usadili se znovu v Zaslíbené zemi, tak ti, kteří se dnes bojí Boha, dbají poselství, aby odešli z duchovního Babylóna, aby vbrzku stanuli zásluhou božské milosti na zemi nově učiněné, v nebeském Kanaánu.PK 469.1

Když za dnů Malachiáše kladli zatvrzelí posměšnou otázku: “Kde jest Bůh soudu?”, dostalo se jim vážné odpovědi: “Hned přijde do chrámu svého Panovník,…a anděl smlouvy…Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo obstojí, když se on ukáže? Nebo one jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů. I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, a přečistí syny Lévi, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro. I budou Hospodinovi, obětujíce oběti v spravedlnosti. I zachutná sobě Hospodin oběť Judovu a Jeruzalémských, jako za dnů prvních, a jako za let starodávných.” Malachiáš 2,17; 3,1-4.PK 469.2

Krátce předtím, než přišel na zem zaslíbený Mesiáš, hlásal předchůdce Kristův poselství: Kajte se, publikáni a hříšníci, kajte se, farizeové a saduceové, “neboť království nebeské jest blízko”. Matouš 3,2.PK 469.3

Také dnes v duchu a moci Eliáše a Jana Křtitele upozorňují poslové Bohem ustanovení odsouzený svět na vážné události, které vbrzku nastanou v souvislosti s ukončením zkušební lhůty a se zjevením Ježíše Krista jako Krále králů a Pána pánů. Brzy bude každý souzen podle skutku, které spáchal. Hodina Božího soudu přichází a na členech církve Boží na zemi leží slavná odpovědnost upozorňovat na to ty, kdož stojí jakoby na samém okraji věčné záhuby. Každé lidské bytosti na tomto širém světě, která je ochotná poslouchat, musí být objasněny zásady, o něž jde ve velkém sporu, zásady, na nichž závisí osud všeho lidstva.PK 469.4

V těchto posledních hodinách zkoušky, určené pro lidské syny, kdy se má již tak brzy rozhodnout navždy o osudu každé duše, očekává Pán nebe a země, že se jeho církev vzchopí k činu jako nikdy předtím. Ty, kdož jsou v Kristu svobodní, protože znají vzácnou pravdu, považuje Pán Ježíš za své vyvolené, jimž se dostává přízně přede vším ostatním lidem na tváři země; a Kristus s nimi počítá, že budou velebit slávu toho, jenž je povolal ze tmy do podivuhodného světla. Požehnání, jež jim jsou tak štědře udělována, mají být udílena druhým. Blažené zprávy o spáse se musí dostat lidem všech národů, jazyků a plemen.PK 470.1

Ve vidění starých proroků byl Pán slávy zobrazován, jak udílí zvláštní světlo své církvi ve dnech temnoty a nevíry, které nastanou před jeho druhým příchodem. Jako Slunce spravedlnosti vzejde své církvi “a zdraví bude na paprscích jeho” Malachiáš 3,20. A z každého jeho pravého učedníka se má šiřit vliv, který přináší život, odvahu, užitek a skutečné uzdravení.PK 470.2

Kristus přijde v nejtemnějším období bytí této země. Poměry za časů Noema a Lota jsou obrazem toho, jak bude svět vypadat právě před příchodem Syna člověka. V Písmu se o této době praví, že tehdy satan vynaloží všechnu svou moc a všechen “klam nepravosti” 2. Tesalonickým 2,9.10. Satanovo dílo se zřetelně vyznačuje rychlým růstem temnoty, zmnožením bludů, kacířství a podvodů v těchto posledních dnech. Satan nejenom zavádí svět do otroctví, ale jeho klamy způsobují také kvas v církvích, které vyznávají našeho Pána Ježíše Krista. Velké odpadnutí se rozmůže ve tmu hlubokou jako tma půlnoční. Pro lid Boží to bude noc zkoušek, noc nářku, noc pronásledování pro věc pravdy. Avšak z této noci tmy zazáří světlo Boží.PK 470.3

Bůh způsobí, že “ze tmy zazáří světlo” 2. Korintským 4,6. Když “země byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí,” “duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.” 1. Mojžíšova 1,2.3. Tak i v noci duchovní tmy zazní slovo Boží: “Buď světlo!” A svému lidu Bůh řekne: “Povstaniž, zaskvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.” Izajáš 60,1.PK 470.4

“Aj,” praví Písmo, “tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude.” Izajáš 60,2. Kristus, vyzařující slávu Otce, přišel na svět jako světlo této slávy. Přišel, aby lidem představil Boha, a je o něm psáno, že byl pomazán “Duchem svatým a mocí” a že “procházel všude a konal dobro” Skutky 10,38. V synagóze v Nazaretu pravil “Duch Páně jest nade mnou, protože mě pomazáním posvětil, abych hlásal evangelium chudým; poslal mě kázat zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, propouštět raněné na svobodu, kázat vítaný rok Páně.” Lukáš 4,18.19. Takové bylo dílo, které pak přikázal konat svým učedníkům. “Vy jste světlo světa,” pravil, “tak ať zasvitne vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.” Matouš 5,14.16.PK 470.5

Je to dílo, které líčí prorok Izaiáš, když praví: “Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval. Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě.” Izajáš 58,7.8.PK 471.1

Tak v noci duchovní tmy zazáří sláva Boží skze jeho církev tím, že pozdvihne utlačené a potěší zarmoucené.PK 471.2

Všude kolem nás je slyšet nářek trpícího světa. Na všech stranách jsou potřební a soužení. Je na nás, abychom pomáhali ulehčovat a zmírňovat těžkosti a bídu života. Potřeby duše může ukojit jen láska Kristova. Přebývá-li v nás Kristus, budou naše srdce plna božského soucitu. Zapečetěné studnice opravdové lásky, lásky, jakou projevoval Kristus, budou odpečetěny.PK 471.3

Jsou mnozí, kteří již pozbyli vší naděje. Vraťte jim sluneční svit! Mnozí již ztratili odvahu. Mluvte jim slova povzbuzení! Modlete se za ně! Jsou takoví, kterým je třeba chleba života. Čtěte jim ze slova Božího! Mnozí trpí nemocí duše, na kterou nestačí žádný pozemský balzám ani léčení! Modlete se za tyto duše! Přiveďte je k Ježíši! Řekněte jim, že balzám je v Galád a že je tam Lékař!PK 471.4

Světlo je požehnáním, požehnáním pro všechny a své poklady vylévá na nevděčný, hříšný, zkažený svět. Tak je tomu i se světlem Slunce spravedlnosti. Celá země, jež je zahalena tmou hříchu, strastí a bolesti, má být osvícena známostí lásky Boží. Žádná ze společenských vrstev nemá být vyloučena ze světla zářícího z nebeského trůnu.PK 471.5

Poselství naděje a milosti má být zaneseno do všech končin země. Každý, kdo chce, může vztáhnout ruku, chopit se síly Boží a učinit pokoj s Bohem, a tak dosáhnout pokoje. Pohané nemají už déle zůstávat zahaleni půlnoční tmou. Šero má mizet před jasnými paprsky Slunce spravedlnosti.PK 472.1

Kristus činí všechno, aby jeho církev byla proměněným tělesem, osvíceným Světlem světa a těšícím se slávě Immanuela. Je Kristovou touhou, aby každého křesťana obklopovalo ovzduší světla a pokoje. Kristus si přeje, abychom svým žitím zjevovali jeho radost.PK 472.2

“Povstaniž, zaskvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.” Izajáš 60,1. Kristus přichází s mocí a slávou velikou. Přichází ve své vlastní slávě a ve slávě Otce. A na jeho cestě jej budou provázet svatí andělé. Když celý svět bude ponořen ve tmě, tehdy v každém příbytku svatých bude světlo. Na ně dopadnou první paprsky světla Kristova druhého příchodu. Jeho nádhera bude zářit neposkvrněným světlem a Kristus Vykupitel bude uctěn všemi, kdož mu slouží. Zatímco bezbožní budou prchat, budou se Kristovi následovníci radovat v přítomnosti Kristově.PK 472.3

Tehdy se vykoupeným z lidí dostane jejich zaslíbeného dědictví. Tím bude do písmene splněn Boží záměr s Izraelem. To, co Bůh zamýšlí, nemůže člověk zmařit. Přes působení zla se Boží úmysly prosazují, až se nakonec naplní. Bylo tomu tak s domem Izraelským v období rozděleného království, je tomu tak dnes s duchovním Izraelem.PK 472.4

Prorok z ostrova Patmos, prohlédaje skrze věky do doby, kdy bude obnoven Izrael na zemi nově učiněné, podal toto svědectví:PK 472.5

“Pohleděl jsem, a aj, četný zástup, jehož nikdo nemohl sečísti, ze všech národů, kmenů, lidu a jazyků stál před trůnem a před Beránkem; byli oděni bílými rouchy, v rukou palmy a volali mohutným hlasem: Spása našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!”PK 472.6

“A všichni andělé obtupovali trůn, starší a čtyři bytosti a padli před trůnem na tváře, klaněli se Bohu a volali: Amen! Požehnání, sláva, moudrost, vděčnost, čest, moc a síla našemu Bohu na věky věků!”PK 472.7

“Uslyšel jsem jakoby hlas četného zástupu a jakoby hlas mnohých vod a jako hlas mocných hromů: Halleluja! Království se ujal Pán Bůh náš vševládný. Radujme se, jásejme, dejme mu slávu.” “Jest Pánem pánů a Králem králů, a ti, kteří jsou s ním, jsou povolaní, vyvolení a věrní.” Zjevení 7,9-12; 19,6; 17,14.PK 473.1