Poklad v hliněných nádobách

Žádnému člověku se nemůže dostat větší cti, než když ho Bůh přijme za schopného služebníka evangelia. Ale ti, jejichž práci Bůh požehná mocí a úspěchem, se nechlubí. Vyznávají, že jsou zcela závislí na Bohu, a uvědomují si, že sami jsou bezmocní. Spolu s Pavlem říkají: “Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě.” 2. Korintským 3,5.6.PNL 189.1

Věrný služebník koná dílo svého Pána. Vnímá důležitost své práce a ví, že má k církvi i ke světu podobný vztah jako Kristus. Neúnavně se snaží vést hříšníky k ušlechtilejšímu a lepšímu životu, aby mohli získat odměnu, která čeká na vítěze. Jeho úst se dotkl žhavý uhlík z oltáře a vyvyšuje Ježíše jako jedinou naději hříšníků. Kdo ho uslyší, pozná, že prostřednictvím upřímné a účinné modlitby udržuje živý vztah s Bohem. Spočinul na něm Duch svatý, v jeho nitru hoří životodárný nebeský oheň a duchovní věci je schopen posuzovat duchovně. Dostal sílu bořit satanovy hradby. Když hovoří o Boží lásce, lidé jsou hluboce dojati, takže mnozí se ptají: “Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?” Lukáš 18,18.PNL 189.2

“A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti. Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí. Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl ‘ze tmy ať zazáří světlo’, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.” 2. Korintským 4,1-6.PNL 189.3

Tak apoštol oslavil Boží milost a slitování, které se projevily v tom, že byl jako Kristův služebník pověřen svatým úkolem. Ve své nekonečné milosti podpíral Bůh Pavla i jeho bratry v nesnázích, protivenství a nebezpečí. Svou víru a své učení se nesnažili přizpůsobit přáním svých posluchačů; ani se nesnažili učinit své učení přitažlivější tím, že by jim zatajovali pravdy nezbytné pro jejich spasení. Vysvětlovali jim je prostě a jasně a modlili se za ně, aby uvěřili a obrátili se. Upřímně se snažili uvést svůj život do souladu se svým učením, aby poselství, které zvěstovali, promlouvalo ke svědomí každého člověka.PNL 189.4

“Tento poklad máme však v hliněných nádobách,” pokračuje apoštol, “aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.” 2. Korintským 4,7. Bůh mohl ke zvěstování pravdy použít nevinné anděly, ale to nebylo v jeho plánu. Za nástroje, které mají splnit jeho záměry, si volí nedokonalé lidské bytosti. Drahocenný poklad je vložen do hliněných nádob. Boží požehnání mají světu zprostředkovat lidé. Skrze ně má Boží sláva prozářit temnotu hříchu. Mají hledat chudé a hříšné, s láskou jim sloužit a přivádět je ke kříži. A za všechny své činy mají vzdávat slávu, čest a chválu nejvyššímu Bohu, který vládne nad celou zemí.PNL 190.1