Desátky a dary

Apoštol zde hovoří o Božím plánu pro zajištění obživy kněží, kteří sloužili v chrámu. Všichni, kdo byli odděleni k tomuto svatému úřadu, byli podporováni svými bratry, jimž zprostředkovávali duchovní požehnání. “Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu.” Židům 7,5. Bůh vyvolil kmen Léviho, aby vykonával posvátné obřady spojené s chrámem a kněžstvím. O knězi bylo řečeno: “Vždyť si jej vyvolil Hospodin, tvůj Bůh,… aby… stál… ve službě ve jménu Hospodinově.” 5. Mojžíšova 18,5. Jedna desetina všech výnosů patřila Bohu; zadržování desátků bylo pokládáno za okrádání Boha.PNL 193.4

Právě toto nařízení pro podporu kněžského úřadu měl Pavel na mysli, když řekl: “Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.” 1. Korintským 9,14. Později ještě napsal Timoteovi: “Dělník si zaslouží svou mzdu.” 1. Timoteovi 5,18.PNL 193.5

Odvádění desátků však byla pouze jedna část Božího plánu pro zajišťování obživy Božích služebníků. Kromě toho Bůh ustanovil četné dary a oběti. Židé byli vedeni nejen ke štědrému přispívání na Boží dílo, ale také k uspokojování potřeb chudých. Při zvláštních příležitostech přinášeli dobrovolné oběti. V době žní a vinobraní byly první polní plodiny — obilí, víno a olej — zasvěceny Bohu jako oběť pozdvihování. Paběrky a plodiny na okrajích polí se ponechávaly pro chudé. První výtěžek vlny při stříhání ovcí a první obilí při mlácení pšenice byly odděleny pro Boha. Podobně tomu bylo i se všemi prvorozenými zvířaty. Také prvorozeného syna bylo třeba vyplatit. Prvotiny se předkládaly Bohu ve svatyni a potom se přidělovaly kněžím.PNL 194.1

Tímto systémem obětí a darů chtěl Bůh Izraelce poučit, že mu ve všem náleží první místo. Neustále jim připomínal, že je vlastníkem jejich polí, dobytka i drůbeže; že jim sesílá sluneční svit i déšť, který dává úrodě vzrůst a dozrát. Všechno, co jim patří, je ve skutečnosti jeho; oni jsou jen správci jeho majetku.PNL 194.2