Setkání s Židy

Mnozí Židé, kteří byli před lety z Říma vypovězeni, se sem směli vrátit, takže jich tu nyní byl velký počet. Především jim chtěl Pavel vyprávět o sobě a o svém díle, dříve než si jeho nepřátelé najdou příležitost, jak je proti němu poštvat. Proto si tři dny po svém příjezdu do Říma svolal jejich vedoucí představitele a jasně a otevřeně jim oznámil, proč sem přišel jako vězeň.PNL 259.4

“Bratří,” řekl jim, “já jsem už v Jeruzalémě byl vydán jako vězeň do moci Římanů, ačkoliv jsem neudělal nic proti židovskému národu ani proti obyčejům našich předků. Římané mě vyslýchali a chtěli mě osvobodit, protože nejsem vinen ničím, zač bych zasluhoval smrt. Avšak Židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než odvolat se k císaři; ale ne proto, že bych chtěl žalovat na svůj národ. Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás mohl spatřit a mluvit s vámi. Vždyť jsem v těchto okovech pro to, v co Izrael doufá.” Skutky 28,17-20.PNL 259.5

Vůbec se nezmínil o tom, jak hrubě s ním zacházeli, ani jim neřekl, že se proti němu několikrát spikli a chtěli ho zabít. Hovořil laskavě a obezřetně volil slova. Nesnažil se upoutat pozornost na sebe ani v nich probudit soucit. Šlo mu jen o to, aby obhájil pravdu a ubránil čest evangelia.PNL 260.1

Jeho posluchači mu odpověděli, že ani v soukromých, ani veřejných dopisech na něj neobdrželi žádné stížnosti a že nikdo z Židů, kteří přišli do Říma, ho neobviňuje ze žádného zločinu. Také uvedli, že by se velmi rádi dozvěděli, proč věří v Krista. Prohlásili: “Je nám známo, že všude jsou proti této sektě.” Skutky 28,22.PNL 260.2

Protože si to sami přáli, vyzval je Pavel, aby stanovili den, kdy jim bude moci pravdy evangelia vysvětlit. Ve smluvenou dobu k němu přišli ve velkém počtu. “Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.” Skutky 28,23. Vyprávěl jim o svých vlastních zkušenostech a všechno jasně, upřímně a působivě dokládal Starým zákonem.PNL 260.3

Apoštol jim objasnil, že náboženství nespočívá v pouhých obřadech, zvycích, vyznáních víry a poučkách. Kdyby tomu tak bylo, pak by je smrtelný člověk mohl zkoumat a pochopit tak, jako chápe světské věci. Pavel učil, že náboženství je účinná moc ke spasení, která pochází výhradně od Boha a kterou člověk osobně zakusí, když prožije znovuzrození.PNL 260.4

Připomněl jim, že již Mojžíš upozorňoval izraelský národ na Krista jako na proroka, kterého budou poslouchat; a že všichni proroci o něm svědčili jako o Božím zázračném léku na hřích. I když byl Kristus sám nevinný, měl nést hříchy všech viníků. Pavel nevytýkal židům, že se drží zvyků a obřadů. Ale ukázal jim, že zatímco velmi důsledně dodržují obřadní předpisy, zavrhují toho, v němž se celý tento systém naplnil.PNL 260.5

Apoštol prohlásil, že před svým obrácením neznal Krista osobně. Stejně jako všichni ostatní měl o povaze a díle přicházejícího Mesiáše své vlastní představy. Protože Ježíš Nazaretský jeho představám neodpovídal, zavrhl jej jako podvodníka. Nyní jsou však jeho názory na Krista a jeho poslání mnohem duchovnější a vyzrálejší, protože sám prožil obrácení. Pavel zdůraznil, že mu nejde o to, aby jim představil Krista jako člověka. V lidské podobě se s ním setkal i Herodes; viděli ho také Annáš, Pilát, kněží a přední mužové nebo římští vojáci. Ale nedívali se na něj očima víry a nespatřili v něm oslaveného Vykupitele. Pochopit Krista vírou, poznat ho duchovně je důležitější, než bylo osobní setkání s ním, když ještě žil na této zemi. Společenství, které nyní Pavel udržuje s Ježíšem, je důvěrnější a trvalejší než pouhé přátelství dvou lidí.PNL 261.1

Když jim Pavel vyprávěl, co o Ježíši Nazaretském, naději Izraele, věděl, a když svědčil o tom, co viděl, ti, kdo upřímně hledali pravdu, se nechali přesvědčit. Přinejmenším v některých z nich zanechala jeho slova nesmazatelný dojem. Jiní však jasná svědectví Písma tvrdošíjně odmítali, přestože jim je předkládal člověk, který byl zvláštním způsobem osvícen Duchem svatým. Nedokázali jeho tvrzení vyvrátit, ale odmítali z nich vyvodit závěry.PNL 261.2