Nebezpečné nauky

Jak ubíhaly roky a počet věřících rostl, Jan pracoval pro své bratry stále věrněji a horlivěji. Pro církev nastala velmi nebezpečná doba. Všude se objevovaly satanovy klamy. Satanovi poslové se zkreslováním a lží snažili vyvolat odpor proti Kristovu učení. Církev tak začaly ohrožovat rozkoly a falešná učení. Někteří z těch, kdo se hlásili ke Kristu, tvrdili, že je jeho láska osvobozuje od poslušnosti Božího zákona. Naproti tomu mnozí jiní učili, že je nutné zachovávat židovské zvyky a obřady a že ke spasení stačí pouhé dodržování zákona bez víry v Kristovu krev. Další se zase domnívali, že Kristus byl sice dobrý člověk, ale popírali jeho božství. Někteří předstírali, že jsou věrní Božímu dílu, ale přitom to byli podvodníci, kteří svým jednáním zapírali Krista a jeho evangelium. Protože sami žili v hříchu, vnášeli do církve mylná učení. Mnozí tak zabloudili v labyrintu pochybností a klamů.PNL 319.1

Jan byl hluboce zarmoucen, když viděl, jak se do církve vkrádají tyto zhoubné bludy. Uvědomoval si, jaká nebezpečí církvi hrozí, a rychle a rozhodně se jim postavil. Jeho dopisy jsou prodchnuty duchem lásky. Připadá nám, jako by je psal perem namáčeným v lásce. Když se však setkal s lidmi, kteří přestupovali Boží zákon, a přitom prohlašovali, že vedou bezhříšný život, bez váhání je před jejich hrozným omylem varoval.PNL 319.2

Jedné velmi vlivné ženě s dobrou pověstí, která spolupracovala na díle evangelia, Jan napsal: “Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.” 2. Janův 1,7-11.PNL 319.3

Ty, kdo tvrdí, že zůstávají v Kristu, a přitom přestupují Boží zákon, máme právo hodnotit stejným způsobem jako milovaný učedník. V těchto posledních dnech existují podobné zlořády, jaké ohrožovaly blaho rané církve. Proto bychom měli důsledně dbát na učení apoštola Jana týkající se těchto záležitostí. Všude slyšíme: “Musíte mít lásku!” Říkají to zejména ti, kdo s jistotou prohlašují, že jsou posvěcení. Pravá láska je však příliš čistá, než aby skrývala nevyznaný hřích. Máme milovat lidi, za které Kristus zemřel, ale nesmíme dělat žádné ústupky zlu. Nesmíme se spolčovat se vzpurnými a nazývat to láskou. Bůh očekává, že jeho lid se v dnešní době postaví na stranu pravdy se stejnou neústupností, s jakou tehdy Jan čelil omylům, které připravovaly lidi o život.PNL 319.4

Apoštol učí, že na jedné straně bychom měli projevovat křesťanskou zdvořilost, ale na druhé straně jsme oprávněni jednoznačně vystupovat proti hříchu a hříšníkům. Není to v rozporu s pravou láskou. “Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu,” píše Jan, “neboť hřích je porušení zákona. A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.” 1. Janův 3,4-6.PNL 319.5