Uprostřed Desatera je zapsáno čtvrté přikázání, jak bylo původně ohlášeno: “Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.” 2. Mojžíšova 20,8-11. VDV 285.1
Boží Duch zapůsobil na srdce lidí, kteří studovali Písmo. Došli k přesvědčení, že nevědomě přestupovali toto přikázání, protože nesvětili den odpočinku Boha Stvořitele. Začali hledat důvody, které vedly k zachovávání prvního dne týdne — neděle — místo dne, který posvětil Bůh. V Bibli nenašli jediný doklad, že Bůh zrušil čtvrté přikázání nebo přenesl požehnání ze soboty na jiný den. Upřímně se snažili poznat a naplnit Boží vůli. Když zjistili, že přestupují Boží zákon, pocítili v srdci hlubokou bolest a svou věrnost Bohu dali najevo tím, že začali zachovávat sobotu. VDV 285.2
Mnozí vynaložili značné úsilí, aby jim jejich přesvědčení vyvrátili; nikdo však nepochyboval, že byla-li pozemská svatyně kopií svatyně v nebi, pak zákon uložený v pozemské truhle je přesným opisem zákona uloženého v nebi, a přijmout pravdu o nebeské svatyni znamená také uznat požadavky Božího zákona, a tím i závaznost zachovávání soboty podle čtvrtého přikázání. To je také důvod rozhořčeného odporu namířeného proti výkladu Písma, který objasňoval Kristovu službu v nebeské svatyni. Lidé se pokoušeli zavřít dveře, které Bůh otevřel, a otevřít dveře, které Bůh zavřel. Avšak Pán, který “když otvírá, nikdo nezavře, a když zavírá, nikdo neotevře,” prohlásil: “Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.” Zjevení 3,7.8. Kristus otevřel dveře, to znamená, že zahájil službu ve svatyni svatých. Z otevřených dveří nebeské svatyně “zazářilo světlo” a ukázalo nám, že zákon, který je tam uschován, obsahuje také čtvrté přikázání. Co Bůh ustanovil, člověk nemá právo zrušit. VDV 285.3
Lidé, kteří přijali poznání o prostřednické službě Ježíše Krista a o neměnnosti Božího zákona, pochopili, že tyto pravdy obsahuje kniha Zjevení ve 14. kapitole. Poselství uvedené kapitoly obsahuje trojnásobné varování (viz Dodatek č. 33) a mělo připravit obyvatele země na druhý Kristův příchod. Zpráva “nastala hodina jeho soudu” ukazuje na závěrečné dílo Kristovy služby pro záchranu lidstva. Oznamuje pravdu, jež musí znít, dokud Spasitel neukončí službu Přímluvce a nevrátí se na tuto zemi, aby vzal svůj lid k sobě. Soud, který začal roku 1844, musí pokračovat tak dlouho, dokud nebude rozhodnuto o údělu všech lidí, živých i mrtvých, proto potrvá až do konce doby milosti. Aby lidé při soudu obstáli a mohli se na to i připravit, poselství je vyzývá: “Bojte se Boha a vzdejte mu čest,” “poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.” K jakému výsledku povede přijetí varovného poselství, ukazují slova: “Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.” Je nezbytné, aby lidé zachovávali Boží zákon, a tak se připravili na soud. Podle tohoto zákona bude Bůh při soudu posuzovat povahu lidí. Apoštol Pavel napsal: “Ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona… Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit…, co je v lidech skryto.” A dále dodává: “Ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.” Římanům 2,12-16. Člověk potřebuje víru, aby mohl plnit Boží zákon, protože “bez víry není možné zalíbit se Bohu” a “cokoli není z víry, je hřích”. Židům 11,6; Římanům 14,23. VDV 285.4