Poselství prvního anděla lidi vyzývá, aby se “báli Boha a vzdali mu čest”, aby ho uctívali jako Stvořitele nebe a země; a to mohou naplnit pouze poslušností jeho zákona. Kniha Kazatel radí: “Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.” Kazatel 12,13. Jestliže člověk neplní Boží přikázání, Pán od něj nemůže přijmout ani projev úcty. “V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.” “Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.” 1. Janův 5,3; Přísloví 28,9. VDV 286.1
Povinnost uctívat Boha vyplývá z toho, že je Stvořitel; všichni mu vděčí za svou existenci. Kdykoli Bible uvádí, že Bůh má nárok na úctu a uctívání před pohanskými modlami, vždy to odůvodňuje doklady jeho stvořitelské moci. “Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe.” Žalm 96,5. “Ke komu mne chcete připodobnit, aby mi byl roven? praví Svatý. K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?” “Toto praví Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil…: Já jsem Hospodin a jiného už není.” Izajáš 40,25.26; Izajáš 45,18. Žalmista prohlásil: “Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe.” “Přistupme, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.” Žalm 95,6; Žalm 100,3. Také nebeské bytosti uctívají Boha — a jako důvod, proč to považují za svou povinnost, udávají: “Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.” Zjevení 4,11. VDV 286.2
Zjevení 14. kapitola vyzývá lidi, aby uctívali Stvořitele. Poté proroctví popisuje skupinu lidí, kteří na základě trojnásobného poselství zachovávají Boží přikázání. Čtvrté přikázání přitom přímo ukazuje na Boha jako Stvořitele: “Sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha… V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku (sobotu) a oddělil jej jako svatý.” 2. Mojžíšova 20,10.11. O sobotě Pán také nechal napsat, že je “znamením…, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh”. Ezechiel 20,20. Zdůvodnění zní: “V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe a zemi, ale sedmého dne odpočinul a oddechl si.” 2. Mojžíšova 31,17. VDV 286.3
“Význam soboty jako památníku stvoření spočívá v tom, že stále zpřítomňuje pravý důvod, proč Bohu náleží úcta” — protože je Stvořitel a my jsme jeho stvoření. “Sobota je proto pravým základem bohoslužby, protože učí této významné pravdě působivěji než cokoli jiného. Pravý důvod pro uctívání Boha — nejen pro uctívání sedmého dne, ale pro uctívání Boha vůbec — je dán rozdílem mezi Stvořitelem a jeho stvořením. Tato úžasná skutečnost se nikdy nemůže stát přežitkem; nesmí upadnout v zapomnění.” (J. N. Andrews, Dějiny soboty, kap. 27) Proto Bůh ustanovil sobotu už v ráji, aby tuto pravdu lidem provždy připomínal. Pokud skutečnost, že Bůh je náš Stvořitel, bude důvodem, proč ho máme uctívat, potud bude sobota znamením a památníkem této skutečnosti. Kdyby všichni lidé zachovávali sobotu, vedlo by je to v citech i myšlení ke Stvořiteli jako k předmětu úcty a uctívání a nikdy by se z nich nestali modláři, lidé Bohu nevěrní a nevěřící. Zachovávání soboty je znamením věrnosti pravému Bohu, tomu, “kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod”. Zjevení 14,7. Z toho vyplývá, že poselství, které vyzývá lidi k uctívání Boha a zachovávání jeho přikázání, je zvlášť vybízí k tomu, aby dodržovali čtvrté přikázání. VDV 286.4