Zprávy o Jeremjášových slovech se donesly k velmožům, kteří okamžitě opustili palác a šli se přesvědčit, kolik je na celé věci pravdy. Potom “kněží a proroci řekli velmožům a všemu lidu: ‘Tento muž zasluhuje smrt za to, co o tomto městě prorokoval, jak jste na vlastní uši slyšeli.” Jeremjáš 26,11. Jeremjáš se však jejich slov nezalekl a nebojácně jim řekl: “Hospodin mě poslal, abych prorokoval o tomto domě a o tomto městě všechna slova, která jste slyšeli. Nyní napravte své cesty a své skutky, poslouchejte Hospodina, svého Boha, a Hospodin bude litovat toho, že proti vám mluvil zlé věci. Pokud jde o mne, jsem ve vašich rukou, naložte se mnou, jak pokládáte za dobré a správné. Ale vězte, když mě usmrtíte, uvedete na sebe, na toto město i na jeho obyvatele nevinnou krev. Vždyť mě k vám Hospodin opravdu posílá, abych vám přednesl všechna tato slova.” Jeremjáš 26,12-15. SU 158.5
Kdyby se prorok vysoce postavených mužů zalekl, stálo by jej to život. Jeho odvaha, se kterou přednesl toto varování, mu vydobyla úctu a přiměla velmože, aby se postavili na prorokovu stranu. Začali se s kněžími a falešnými proroky přít. Takto Bůh poslal svému služebníkovi ochránce. SU 159.1
Také starší z lidu se postavili proti rozhodnutí, ke kterému dospěli kněží v Jeremjášově případu. Díky jejich přímluvám byl prorokův život zachráněn. Přesto však by jej mnoho kněží a falešných proroků rádo poslalo na smrt za pobuřování. SU 159.2
V závěru své služby byl Jeremjáš pevný jako skála, kterou lidská nenávist nedokázala přemoci. “Budou proti tobě bojovat,” pravil Hospodin, “ale nepřemohou tě.” (Jeremjáš 15,20) SU 159.3