Jeremjáš byl plachý a toužil po klidném stáří, kdy by nemusel být svědkem přetrvávající zatvrzelosti svého milovaného národa. Když viděl zkázu, kterou působil hřích, jeho srdce se naplnilo žalem. “Kdo poskytne mé hlavě vodu a očím zdroj slzí,” naříkal, “abych oplakával dnem i nocí skolené syny dcery svého lidu? Kéž bych měl na poušti místo, kde mohou pocestní přenocovat. Mám opustit svůj lid a odejít od nich? Neboť jsou to samí cizoložníci, shromáždění věrolomných.” (Jeremjáš 8,23-91) SU 159.4
Jeho citlivá duše byla probodnuta šípy posměchu, kterého se mu od lidí dostalo. “Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá… Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. ‘Snad se dá nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu.’” Jeremjáš 20,7.10. SU 159.5
Věrnému proroku však Bůh denně dodával síly. “Ale Hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr,” prohlásil s vírou. “Proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta.” Jeremjáš 20,11. Tehdy se modlil takto: “Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil.” Jeremjáš 10,24. SU 159.6
Když měl v zoufalství sklon říct: “Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina,” Pláč 3,18) připomněl si, jak Bůh mnohokrát zasáhl v jeho prospěch, a vyznal: “Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. ‘Můj podíl je Hospodin,’ praví má duše, proto na něj čekám. Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina.” Pláč 3,22-26. SU 159.7