Doba Mesiášova prvního příchodu byla zjevena Danielovi. Anděl mu ve vidění řekl: “Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých.” Daniel 9,24. SU 261.8
Den v proroctví znamená jeden rok (viz 4. Mojžíšova 14,34; Ezechiel 4,6;). Sedmdesát týdnů neboli čtyři sta devadesát dní tedy představuje čtyři sta devadesát let. Začátek tohoto období lze stanovit na základě tohoto textu: “Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop” (Daniel 9,25), celkem tedy šedesát devět týdnů neboli čtyři sta osmdesát tři let. Příkaz k obnovení Jeruzaléma vydaný za krále Artaxerxa Longimana nabyl účinnosti na podzim roku 457 př. Kr. (viz Ezdráš 6,14; 7,1.9). Když k tomuto roku přičteme čtyři sta osmdesát tři let, dostaneme se do roku 27 po Kr. Z proroctví se dozvídáme, že v této době měl povstat Mesiáš, “pomazaný vévoda”. V roce 27 byl Ježíš pokřtěn a pomazán Duchem svatým (viz Lukáš 3,1.2.21.22; Jan 1,33) a krátce poté začal hlásat: “Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží.” Marek 1,15. SU 261.9
Dále pak anděl, který mluvil s Danielem, řekl: “Vnutí svou smlouvu mnohým v jednom týdnu.” Po celých sedm let od chvíle, kdy Spasitel zahájil svou veřejnou službu, bylo evangelium zvěstováno výhradně Židům, a to tři a půl roku samotným Kristem a následně pak jeho učedníky. “A v polovině toho týdne zastaví obětní hod i oběť přídavnou.” Daniel 9,27. Na jaře roku 31 po Kr. byla na Golgotě přinesena pravá oběť, jíž byl sám Ježíš Kristus. Tehdy se na znamení, že byla ukončena obětní služba, chrámová opona roztrhla vedví (viz Marek 15,38). SU 262.1
Období jednoho týdne neboli sedmi let skončilo v roce 34 po Kr. ukamenováním Štěpána, kterým Židé dali jasně najevo, že odmítají poselství evangelia. Učedníci následně “začali kázat evangelium všude, kam přišli” (Skutky 8,4), a krátce nato se Saul, pronásledovatel křesťanů, stal Pavlem, apoštolem pohanů. SU 262.2
Proroctví týkající se Spasitele vedla Židy k tomu, že žili v neustálém očekávání. Mnozí věřili a vyznávali, “že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci” Židům 11,13. Zaslíbení o Mesiáši, která Bůh opakovaně posílal skrze patriarchy a proroky, udržovala v lidech naději na jeho příchod. SU 262.3
Zpočátku Bůh lidem nezjevil čas Mesiášova prvního příchodu; a když následně Daniel ve svém proroctví tento údaj uvedl, lidé nedokázali jeho poselství správně vyložit. SU 262.4
Jedno království za druhým zanikalo. Nakonec utichl i hlas proroků. Jak se Židé stále více odkláněli od Hospodina, paprsky naděje téměř přestaly osvěcovat jejich budoucnost. Ti, jejichž víra měla být za všech okolností pevná, začali prohlašovat: “Dny uběhnou a každé vidění selže.” Ezechiel 12,22. V nebeské radě však již byl den Kristova příchodu pevně stanoven. “Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.” Galatským 4,4.5. SU 262.5