Když se ale národu začalo opět dařit, mnozí se vrátili k modlářství. Mezi nimi byl i samotný král Rechabeám. Zapomněl na poučení, které mu dal Bůh, a vrátil se k hříchům, kvůli kterým na národ dopadl Boží trest. Po několika letech neslavné vlády pak “ulehl Rechabeám ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Abijáš” 2. Paralipomenon 12,16. SU 36.1
Ve staletích, která následovala, čas od času usedli na Davidův trůn muži vysokých morálních kvalit, jejichž prostřednictvím se požehnání, které získal Juda, rozšířilo i na okolní národy. Avšak semeno zla, jež během Rechabeámovy vlády zapustilo své kořeny, nebylo nikdy zcela zničeno. Kvůli tomu Boží vyvolený lid v některých údobích klesl tak hluboko, že si na něj ukazovaly prstem i okolní pohanské národy. SU 36.2
Ačkoli národ propadal modlářství, Bůh ve své milosti dělal vše, co bylo v jeho silách, aby zabránil naprostému zničení rozděleného království. A přestože se častokrát zdálo, že jeho plány s Izraelem zcela překazili lidé nadaní satanskou mocí, i nadále během zajetí a znovuobnovení vyvoleného národa prosazoval své dobré úmysly. SU 36.3
Rozdělení království bylo jen začátkem úžasných dějin, ve kterých se zjevila Boží trpělivost a láskyplné milosrdenství. A ti, kdo se klaněli modlám, dostali příležitost zjistit, že falešní bohové nemají moc člověka pozvednout a spasit. Jedině ve spojení s živým Bohem může člověk najít pravé odpočinutí a pokoj. SU 36.4