Go to full page →

Třetí rok sucha SU 49

Po celou dobu hladomoru se Elijáš vytrvale modlil a trpělivě čekal, až Bůh odtáhne svou trestající ruku z Izraele. Když všude kolem sebe viděl jen utrpení a bídu, jeho srdce bylo naplněné smutkem a toužil co nejrychleji zahájit reformu. Bůh ale uskutečňoval své záměry, a jeho služebníku tedy nezbylo než se modlit a čekat na příhodný čas. SU 49.5

Odpadnutí, ke kterému došlo za vlády Achaba, bylo výsledkem dlouhých let páchání zla. Krok za krokem se Izrael vzdaloval od pravé cesty, až se nakonec velká část národa zcela vydala napospas silám temnoty. SU 49.6

Od vlády krále Davida, kdy národ zpíval oslavné písně Bohu, který jim každý den projevoval svou milost, uplynulo přibližně sto let. SU 49.7

“Blaze tomu, koho vyvolíš
a přijmeš,
aby směl pobývat
ve tvých nádvořích.
Tam se budem sytit
dary tvého domu,
tvého svatého chrámu.
Z tvých znamení jímá bázeň
obyvatele všech končin,
tam, kde jitro nastává
i kde se snáší večer,
všechno naplňuješ plesem.
… zavlažuješ brázdy,
kypříš hroudy,
vydatnými sprškami
ji činíš vláčnou,
žehnáš tomu, co z ní raší.” Žalm 65,5.9.11. SU 50.1

“Dáváš růst trávě pro dobytek
i rostlinám, aby je
pěstoval člověk,
a tak si ze země dobýval chléb.
Dáváš víno pro radost
lidskému srdci,
až se tvář leskne víc než olej…
Jak nesčetná jsou tvá díla,
Hospodine!
Všechno jsi učinil moudře;
země je plná tvých tvorů.” Žalm 104,14.15.24. SU 50.2

Země, do které Pán Izraelce přivedl, byla kdysi velice úrodná a nikdy ji nepostihla sucha. Bůh jim tehdy řekl: “Země, kterou přicházíš obsadit, není totiž jako země egyptská, z níž jste vyšli, kterou jsi oséval semenem a zavlažoval šlapáním čerpadla jako zelinářskou zahradu. Země, do níž táhnete a kterou máte obsadit, je země hor a plání. Pije vodu z nebeského deště. Je to země, o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje. Oči Hospodina, tvého Boha, jsou na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce.” SU 50.3

Zaslíbení dostatečné vláhy bylo ovšem podmíněné: “Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní. … Střezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným bohům a klaněli se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hněvem a zavřel by nebesa, takže by nebylo deště, z půdy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli.” 5. Mojžíšova 11,10-1416.17. SU 50.4

“Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím… Nebe nad tvou hlavou bude měděné a země pod tebou bude železná. Místo deště dá Hospodin tvé zemi písek a prach.” 5. Mojžíšova 28,15.23.24. SU 50.5

Přestože tyto příkazy byly srozumitelné, lid postupně odpadal od víry a v průběhu století odstranil všechny ochranné bariéry božské milosti. Nyní na ně Elijášovo proroctví dopadlo se všemi hrůznými důsledky. Po celé tři roky lidé po proroku, který jim přinesl trápení, usilovně pátrali. Mnoho vládců muselo během tohoto období přísahat na svou čest, že tento podivný prorok se na jejich území nenachází. Královna Jezábel a Baalovi proroci Elijáše nenáviděli a vynaložili veškeré úsilí, aby se ho zmocnili. A z nebe po celou tu dobu nespadla jediná kapka. SU 50.6